Odhoďte staré představy o meditaci. Zbavte se přesvědčení, že meditace znamená jen sedět pod stromem v jogínském posedu. To je jen jedna z možností meditace a je vhodná jen pro malou skupinu lidí, rozhodně není vhodná, tím méně pak nutná pro všechny.
Není nic lepšího, než běžet tři nebo čtyři míle. Běhejte sami, ráno, kdy se budete cítit svobodně spojeni se vzduchem, sluncem, atmosférou, stromy a ptáky. V běhu nemá být přítomno žádné soutěžení. A ještě – běh má probíhat bez kritiky, například že ještě potřebujete vylepšit techniku běhu nebo že máte běhat víc a rychleji.
Jestliže se můžete jakoukoli činností zabývat hodinu denně o samotě a bez kritiky, je to meditace. Čistě jen tak, pro potěšení! Učili nás ve všem hledat nějaký užitek, avšak všechno krásné se děje právě tehdy, když se téhle racionalizace zbavíme, když něco děláme jenom tak, pro radost.
A běh, ten člověku pronikne hodně hluboko pod kůži. Proto vám ho navrhuji.
Existuje strach, pod ním hněv, pod hněvem je láska a pod těmito třemi stavy je třeba najít ještě cosi, je třeba jít hlouběji. Plavání tak hluboko nejde, není tak bezpodmínečné jako běh. Proto se někdy také stává, že běžec může dosáhnout takové meditační energie, jaké nedosáhne meditující! Meditace skýtá k takto silné meditační energii desetiprocentní možnost, zatímco běh možnost osmdesátiprocentní.
Až bude společnost dokonalejší, stane se běh jedním z nejdůležitějších druhů meditace, protože když rychle běžíte a dýcháte zhluboka a plynule, po první uběhnuté míli zmizí vaše oddělení od těla. Toto oddělení těla a vědomí se prostě vytratí a vy se stanete psychosomatickým jedincem, jediným celkem, jednotou.
Po první míli, když si vás běh a dýchání podrobí a proniknou do vás – a musejí proniknout hluboko, výdechy a nádechy musjí být hluboké, co možná nejhlubší – očistí se všechna vaše krev; vzduch vámi bude procházet, sluneční paprsky vámi budou pronikat, stanete se znovu součástí přírody, živočichem, nikoli civilizovaným lidským stvořením, mrtvým stvořením… Když jste znovu živočichem, zmizí náhle všechen smutek. Člověk nemůže běžet a zároveň se trápit, to není možné. Mnozí už to vyzkoušeli…
Já třeba jsem běhal patnáct mil denně po dobu téměř deseti let. Po první uběhnuté míli už jste zapojeni. Žádné LSD není schopno něčeho podobného dosáhnout! Prostě přestáváte být součástí lidstva, stanete se součástí Vesmíru. Tohle určitě pocítíte, během dvou tří měsíců k tomu nepochybně dojde a bude pak k tomu docházet každý den! Je to věc pouhých dvou tří měsíců. Jakmile běh pronikne až do dřeně vaší přirozenosti a probudí se ve vás lovec – a ten je v každém neuronu vašeho mozku, je jenom třeba ho probudit, oživit, dotknout se ho – jakmile se tedy probudí, pocítíte obrovskou radost. A s ní zmizí všechen váš strach, veškerý hněv vyprchá a láska začne prýštit. To je vůbec ta nejlepší meditace, kterou vám mohu nabídnout. Pouhá hodina běhu…
Osho
Obličejová gymnastika: 10 minut denně pro omlazení obličeje
Tuk na zádech: jak se ho rychle a efektivně zbavit