Kolik času je doopravdy třeba věnovat cvičení, abychom déle žili

Odborné diskuse ohledně potřebného množství fyzické aktivity stále pokračují a nejspíš pokračovat budou. Podle obecně rozšířených standardů představuje 150 minut mírného cvičení týdně optimální zátěž pro posílení a udržení zdraví. Stále však není jednoznačné, zda má toto doporučené množství aktivity být nezbytným minimem pro každého, nebo zda jde o ideálně vhodné množství zátěže. Zřejmé dosud není ani to, jestli existuje nějaká horní hranice zátěže, při jejímž překročení by důsledky mohly být potenciálně nebezpečné a také jestli některá cvičení – zejména s ohledem na jejich intenzitu – mohou být pro zdraví prospěšnější, respektive mohou prodloužit život významněji nežli jiná.

Určitou jasnost do této otázky vnesly dvě svým rozsahem imponující studie zveřejněné odborným časopisem pro interní lékařství JAMA Internal Medicine. Na základě jejich výsledků dospěli odborníci k závěru, že ideální rozsah cvičení je poněkud vyšší, než si někteří z nás dosud mysleli, zároveň však menší, než by řada lidí očekávala. A že pravidelná dlouhodobá nebo intenzivní zátěž poškodí zdraví jen těžko – naopak, mohou dokonce přidat roky života.

Vědci z amerického Národního institutu pro rakovinu, z Harvardské univerzity a dalších institucí shromáždili a uspořádali údaje o fyzické aktivitě lidí založené na výsledcích šesti velkých stále probíhajících zdravotních průzkumů. Zpracovány byly informace získané od více než 661 tisíc dospělých středního věku.



S využitím těchto údajů byly zkoumané osoby rozděleny do skupin podle doby, kterou týdně věnovali cvičení, počínaje těmi, kteří nesportovali vůbec a konče lidmi, kteří trénovali desetinásobně více než je doporučováno, to jest věnovali mírným fyzickým cvičením 25 a více hodin týdně.

Poté byly porovnány statistiky čtrnáctiletého období, uvádějící počet úmrtí v každé ze skupin. Co bylo zjištěno:

• Žádný údiv nevzbudil výsledek ukazující, že u osob, které nesportují vůbec, je riziko předčasné smrti nejvyšší.
• Dokonce i u lidí, kteří cvičili jen docela málo, bylo riziko předčasné smrti nižší o 20 procent.
• Ti, kdo se přesně drželi doporučovaného množství zátěže, to znamená, že vyvíjeli mírnou fyzickou námahu 150 minut týdně, žili déle a během zkoumaných čtrnácti let byl počet úmrtí v této skupině osob o 31 procent nižší než u skupiny, v níž lidé nevyvíjeli žádnou fyzickou aktivitu.
• Nejvýznamnější rozdíly byly pozorovány u těch, kteří doporučovaný objem pohybové aktivity překročili třikrát – mírně cvičili, většinou se věnovali chůzi nebo běhání – celkem 450 minut týdně nebo o něco více než hodinu denně. U těchto lidí bylo riziko předčasné smrti o 39 nižší nižší než u těch, kteří vedli pasivní životní styl a vůbec nesportovali. V tomto případě přínosy pro zdraví dosahovaly maximální úrovně.
• U těch nemnoha osob, které trénovaly desetkrát více oproti doporučované normě, riziko předčasného úmrtí kleslo přibližně ve stejné míře jako u lidí, kteří docela obyčejně dodržují, co je doporučováno. To znamená, že ty hodiny navíc, které tráví pocením v tělocvičně, jim život neprodlužují. Nezvyšují však také riziko, že zemřou mladí.