15 psychologických chyb při hubnutí

Někdy se veškeré pokusy zhubnout nedaří a nedaří a vždycky končí krachem. Příčin takového neúspěchu může být více, dneska se budeme věnovat těm psychologickým.

Proč by při hubnutí měly právě psychické faktory být na prvním místě? Protože je to právě psychika, která v mnohém určuje sám cíl, způsob a rychlost jeho dosahování. A pokud jde o lidské tělo, je to psychika, která udává takt hormonálnímu pozadí a metabolickým procesům, což obojí při hubnutí sehrává prvořadou roli.

Psychologické faktory bránící hubnutí

1. Malé sebevědomí, vedoucí k podvědomému poraženeckému naladění

S takovou výbavou se porážce jednoduše nedá vyhnout, protože nevíra v sebe sama dokáže zničit i daleko méně náročné úmysly, než je snaha o snížení váhy.

2. Mlhavé a nepevné hranice vlastního já

V důsledku jasně nevytýčených hranic pak na «svoje výsostné území» umožňujete přístup lidem, kteří váš postup k cíli rozhodně nepodporují. Různé kritiky, závistivce, všeznalé odborníky a navíc k nim všem ještě nejrůznější typy «záchranářů». Užitek vám žádný nepřinesou, zato však dokážou úspěšně zasít sémě pochyb a nejistoty, nebo vás vůbec svedou ze správné cesty.

3. Nepřesnost zvoleného cíle

Máte jen mlhavou představu o tom, čeho vlastně chcete dosáhnout. «Zhubnout» , to není cíl, je to jen obecný název nějakého procesu. Přesněji definovaný cíl nejenom posiluje vaši kázeň, ale také vám umožňuje zbavit se pochyb – často úplně podvědomých – o reálnosti výsledku jako takového.

Například: «Dostat se za půl roku zpátky na velikost 46. Za měsíc snížit objem stehen o 3 centimetry. Každodenní kalorická norma: 1800 kcal».

4. Motiv hubnutí

Někdy lidé, kteří si přejí snížit svoji hmotnost, nedokážou odpovědět na prostou otázku «Proč?». Těm se zhubnout nepodaří. Právě motivace je tím, co vás bude držet, co vás bude postrkovat kupředu. Jindy se zase setkáme s odpověďmi typu «Naschvál, abych naštvala manžela», «Abych ukázal, že na to mám», «Osud mě potrestal tloušťkou, teď chci já potrestat osud», «Už je mi ta moje tloušťka odporná», «Chci si konečně někoho najít».

Jenomže ačkoli to všechno zní opravdu odhodlaně, nic z toho za správnou motivaci označit nemůžeme. Tuk je především nebezpečný. Tou nejlepší motivací ke zhubnutí je tedy zdraví – a až po něm krása.



5. Absence spojenců

Podle prostředí, ve kterém se nejčastěji vyskytujete, se musíte rozhodnout, kolik lidí je nezbytné získat pro podporu svého záměru.

Pokud snad rodina vaše přesvědčení, že musíte snížit svoji hmotnost nesdílí, dříve nebo později to vzdáte.

Vždyť vést každý den bojovné diskuse na téma hubnutí člověka vyčerpává a ničí a stejně tak to zlikviduje jeho úmysl.

V rodině, mezi přáteli i v zaměstnání byste měli mít někoho, koho můžete požádat, aby vás podporoval, aby vám nedovolil sejít z cesty a vzdát to, až vám bude zvláště těžko.

6. Se životem spokojení tlouštíci ve vaší blízkosti a jiná nebezpečí

Měli byste najít šikovný a taktní způsob, jak na nějaký čas kontakty s těmito lidmi omezit. Vyloučíte nebo alespoň silně omezíte možnost, že podle jejich vzoru přijmete sami sebe i s těmi špeky, řeknete si, že je vám vlastně dobře a nad nepříjemnou snahou o hubnutí mávnete rukou.

Také lidé s normální váhou, kterým nijak nezáleží na tom, zda jedí zdravě, vás mohou «svést». Má-li kolega v podnikové jídelně na talíři zeleninový salát, je to snazší, než když vám pod nos voní vepřová pečeně. Než byste šli kolem stánku s bramboráky, jděte raději delší trasou. Jestliže na vás doma z police vykouknou oblíbené sušenky, odoláte? A co zmrzlina v mrazáku? Popcorn v kině? Pokud můžete, tyhle nástrahy odstraňujte nebo se jim vyhýbejte.

7. Pozornost upřená na ty, kterým se to nepovedlo

Přehnané soustředění na osoby nespokojené se svojí nadváhou, jejichž veškeré pokusy se jí zbavit skončily neúspěchem. Takových lidí byste našli spoustu. Vy se musíte zaměřit na příklady opačné, vyhledávat zprávy o nich a často si je připomínat. Včetně zdravotních a estetických souvislostí. A především se utvrzovat v tom, že vy vydržíte.

8. Falešná naděje, že životní způsob se změní sám o sobě, to hlavní je, že jste se rozhodli.

Jakkoli to zní nesmyslně, je to past docela častá a spadne do ní hodně lidí. Je však skutečností, že nový vzhled bezpodmínečně vyžaduje nový způsob života. A nový způsob života vždycky znamená zásadní změnu životního způsobu starého. Musíte provést celý souhrn režimových opatření. Jenom jejich celek vám umožní dojít k cíli.

Oblíbená jídla, navyklý stravovací režim, milovaný gauč, poutavé seriály, vyzkoušené cviky ve fitness tělocvičně. Všechno, co máte tak rádi, na co jste zvyklí a je vám s tím tak dobře, vás přivedlo k tomu, s čím teď zápolíte. Všichni ti tolik příjemní staří známí vás dovedli až sem. Chcete snad známost s nimi udržovat i nadále?

9. Příliš mnoho změn příliš rychlým tempem

Tento bod se stává aktuálním, pokud zásady uvedené v bodě předchozím chcete nastolit příliš rychle. Co nejdřív. Jestliže je však řeč o celém souhrnu režimových opatření, o celkové změně životosprávy, nemůžete chtít všechno změnit v průběhu jediného dne.

Dejte si jasně stanovený, ale rozhodně delší čas. Nejlépe postupně: první týden si vyhraďte na změnu stravování, druhý na přestavbu denního rozvrhu, třetí na způsob a frekvenci fyzické zátěže atd.

Pomalu, postupně, ale trvale měňte své zvyky. Jenom to je cesta k cíli.

10. Nespavost

Na první pohled se může zdát, že nemá s hubnutím žádnou souvislost, ale opak je pravdou. A to ne jenom proto, že kdo spí, ten nejí.

Vylučme případ, kdy důvodem jsou vedlejší účinky léků, které mají působit na obezitu. Tehdy je totiž nezbytná porada s lékařem. Předpokládejme, že hubnete výhradně cestou režimových opatření. Poměrně často se stává, že lidé, kteří dodržují podmínky sníženého kalorického příjmu se snaží pocit hladu utišit kávou nebo čajem – samozřejmě bez cukru. Oba nápoje však obsahují kofein a nespavost může být důsledkem. Měli byste je konzumovat spíše v první části dne, řekněme do 14 hodin, ne později.

Pokud vás budí hlad, musíte přebudovat stravovací rozvrh. Nesmíte chodit spát hladoví. Dejte si k večeři třeba rajčata s mozarellou, pokapaná olivovým olejem. A konečně – zkuste se jít před spaním projít. Nějaká velká fyzická aktivita těsně před spaním vhodná není, ale rychlá půlhodinová procházka na čerstvém vzduchu dělá divy.

11. Hyperaktivní způsob života, nedostatek času

Na první pohled se zdá, že to může být jen dobře – čím víc se člověk naběhá, tím méně váží. Jenomže důsledkem podobného života je věčný spěch, ztráta přehledu nad některými činnostmi či celými životními oblastmi, tělesné vyčerpání a ve finále přichází stres.

Pro hubnutí není většího protivníka než chemický stav organismu dlouhodobě vystaveného stresu. Stresové hormony podporují ukládání tělesných tukových zásob, navozují chuť na sladká a tučná jídla a způsobují celou řadu zdravotních komplikací. Vaše režimová opatření musejí tedy zahrnout i novou organizaci aktivit a pracovní činnosti, zvolnění tempa a snížení psychického napětí. Naučte se občas nad něčím mávnout rukou a místo hněvivého výbuchu se zasmát.



12. Nesprávná prezentace snahy zhubnout svému okolí

Prohlášení typu «tohle já nesmím», «to nemůžu», «držím dietu», stejně jako stesky žalně pronášené u stolu, kde si všichni dopřávají, co hrdlo ráčí, jsou jistou cestu do pekla stresu.

Jednak se lidem předvádíte coby mučedník, čímž je pobízíte, aby vás litovali. A více než to, aby vás přemlouvali dát si «tohle nebo kousek támhletoho, protože se přece projednou nic nestane a vůbec – nechcete se na celé hubnutí vykašlat»?

Jednak matete a uvádíte v chaos vlastní vědomí. Přejete si hubnout, ale jak se zdá, zároveň tím trpíte. Hodně trpíte. «Chci to, čím trpím» – to je pro vědomí zcela nepochopitelný a matoucí povel.

Nejlepší odpovědí na výzvy dát si kousek něčeho nevhodného, třeba sladkého, je prohlášení: «To nechci, ale s potěšením si dám tenhle salátek!»

13. Časté vážení a měření obvodu pasu či jiných částí těla

Stačí vážit se jednou týdně. Častější vážení vás usvědčuje z přílišného spěchu. A o tom už jsme si něco řekli.

Když se budete převažovat a přeměřovat každý den, přepadne vás brzy beznaděj. Budete mít pocit, že je něco špatně. Začnete dělat hlouposti. Přijímat nesprávná opatření – uberete si na jídle, budete se fyzicky vyčerpávat v tělocvičně, začnete zobat nějaké tablety. Nebo to vzdáte. Uvědomte si také, že hmotnost je veličina proměnlivá. Vážit se každý den vede k falešným závěrům.

První tři měsíce svého úsilí si na vážení a měření dejte STOPKU.

14. Negativní versus pozitivní emoce

Právě ony dodají každému vašemu skutku náležitou «barvu», a napovídají tak vědomí, zda v úsilí pokračovat nebo to nechat plavat.

Těžko se přimějete k pojídání kaše z obilí a vody a současnému prožívání pocitu rajské rozkoše z jídla. Můžete si však připravit takový jídelníček, který vám zaručí požitek z jídla i hubnutí. Potěšení z jídla se rozhodně zbavovat nesmíte.

Člověk si nezamiluje běhání, pokud se mu z něj dělá zle nebo ho při něm bolí v zádech, může si však najít takovou aktivitu, která ho bude naplňovat nadšením. Klasickým příkladem je tanec.

Nesmíte si zakazovat ani oblíbený dortík, jestliže by to pro vás znamenalo zkažené odpoledne. Když si ho povolíte občas, nic se nestane. Mozek si ho ovšem vzhledem k nastolenému sladkému půstu bude užívat s intenzitou, kterou jste nejspíš dosud nepoznali, tak pozor, abyste si to nechtěli zopakovat moc často:)).

Jezte! Dopřejte si potěšení z jídla! K dortíku zkrátka přidejte fyzickou aktivitu.

15. Psychosomatika

Asi nejsložitější ze všech bariér hubnutí. Na řadu vnitřních psychických problémů tělo reaguje právě přibíráním na váze.

Neexistuje bohužel nějaký vyčerpávající seznam těchto problémů. U každého člověka je výlučně individuální záležitostí jak povaha samotného problému, který se stává startérem nabírání hmotnosti, tak i mechanismus, který daný problém zplodil. Těžko proto dávat nějaké rady. V případě, že příčiny přibírání na váze jsou zřejmě psychosomatického rázu, je nejlepší obrátit se s žádostí o pomoc na psychoterapeuta.