Průmysl dietních potravin si nepřeje, abyste věděli, že diety nefungují

Dietetičtí výrobci nechtějí, abyste věděli, jak fungují diety. Nefungují.

Výzkumy hubnutí jsou prováděny takovým způsobem, aby respondenti byli sledováni dost dlouho na to, aby se mohl projevit úbytek váhy, avšak ne natolik dlouho, aby bylo zřejmé, k čemu dochází PO úbytku váhy. Společnostem, které podobné výzkumy financují, to neobyčejně vyhovuje.

A teď pozor! Většinu těchto výzkumů financují společnosti vyrábějící nebo prodávající buď prostředky ke snížení váhy nebo rovnou i dietní programy.

Zhubnout je velice snadné. Alespoň takhle je nám to opakováno. Stačí prostě spočítat, kolik kalorií jsme dodali a kolik vynaložili a je to. Nebo je to zkrátka rovnováha bílkovin, tuků a sacharidů. Anebo stačí nejíst určité skupiny potravin. Nebo případně střídat určité skupiny potravin. Nebo ještě trochu jinak – stačí hlídat si určitá časová rozmezí, v nichž v průběhu dne jíte nebo nejíte. Nebo prostě stačí jíst, co jedli předkové, aby byli zdraví a šťastní. Nebo… Nebo…

Pravda je taková, že tohle všechno může zpočátku vést k hubnutí. V dobách, kdy jsem dietám věřila, jsem vyzkoušela snad všechny, které existují. Většina z nich dočasně zabrala.



Co vám žádný výzkum neřekne je to, že váhu nezbytně naberete zase zpátky.

Žádný výzkum nikdy netrvá tak dlouho, aby vysledoval co se s vaším tělem děje na biologické a psychické úrovni když se snažíte dietu dodržovat a také potom.

Dnes se vychází z předpokladu, že méně jíst, omezit svůj výběr potravin a neustále promýšlet co a kdy jíst, je normální, zdravý přístup. Je to natolik rozšířený názor, že ho pokládáme za normu. A normou se stal už natolik, že to pokládáme za «zdravé chování».

Pravda je však taková, že tělo si nepřeje, abyste se v jídle omezovali a nechce, abyste ztráceli na váze, zvláště pak tehdy, když cítí, že jídla má výrazný nedostatek.

Tělo tedy bude vaše úsilí sabotovat a to trvale. To činí hubnutí stále těžším a nesnadnějším, zejména pokud se snažíte hladovět stále více.

Jakým způsobem tělo vaši snahu sabotuje? Cítíte se unavení metabolismus zpomaluje, aby tělo vydávalo co nejméně energie a spalovalo co nejméně kalorií. Nutí mozek fixovat se na jídlo. Posiluje vaše pocity hladu. Nutí vás k záchvatovitému přejídání. Nutí vás, abyste váhu nabrali zpátky. Někdy bleskově, jindy během roku.

Tělo si tak nepočíná jen tak. Všechno podniká proto, aby ztrácelo co nejméně energie a dostávalo co nejvíce kalorií. Konec konců, tělo nemá ponětí, že sníte o tom, jak se navléknete do mikrobikin nebo budete předvádět vyrýsované svaly na břiše.

Tělo se domnívá, že je třeba BÍT NA POPLACH, NASTALY HLADOVÉ ČASY!!!

Takže pokud dieta skončila tím, že jste shozená kila nabrali zpátky, nebo dokonce ještě o něco víc, není to proto, že jste se málo snažili. Je to proto, že vaše tělo je superprofíkem pokud jde o vaši záchranu před hladem.

Společnostem vydělávajícím na dietách a dietních potravinách velmi vyhovuje, že jejich klienti «prohrávají» svůj boj s nadváhou, protože to znamená, že se vrátí. Aby se tentokrát už určitě „dost snažili“.



Klienti si dobře zapamatovali tu chvíli, kdy váha klesla a veškeré zásluhy připisují dietě. Zapomínají, že jojo efekt je SOUČÁSTÍ DIETY. Opravdu jen velmi vzácně se někomu podaří trvale zhubnout.

Lidé, kterým se zdánlivě podařilo držet dietu dlouhodobě, jsou buď ti, kteří ve skutečnosti žádnou dietu nedrží, jenom se naučili doopravdy naslouchat svému tělu, nebo tací, kteří si svou věčnou snahou a hladověním pořídili trávicí problémy a celý jejich život se teď točí kolem nucené zdravotní diety a jídla.

Kde je tedy východisko?

Abyste si udrželi zdravou stabilní váhu, která vůbec nemusí být tak nízká, jak jste doufali, je třeba naučit se slyšet, kolik a jakého jídla si vaše tělo přeje a dát mu ho.

To je také jediný scénář, proti kterému se tělo nebude vzpouzet. Odpověď tedy spočívá v tom, že nemáte bojovat proti své váze. Potom zjistíte, že váha přestala bojovat proti vám.

Caroline Dooner