5 triků, které vám pomohou se nepřejídat

Jídlo je kouzelník, který nám dodává síly k životu a naplňuje nás radostí, když zvýší hladinu serotoninu v krvi. Právě proto je tak snadné se přejíst. Chceme si prodloužit, posílit tu radost. Nabízíme vám několik jednoduchých postupů, které vám pomohou se nepřecpat a mít přitom z jídla co největší potěšení.

1. Vůně, zvuky, barvy, pocity

Pro mnoho lidí je těžké se včas při jídle zastavit a nepřejíst se čistě jen proto, že za ně jakoby jí autopilot. Je tu stimul – dobré jídlo – a my na něj reagujeme – jíme. «V pauze mezi stimulem a reakcí pramení lidská svoboda», prohlásil americký psycholog Rollo May (1909-1994), jeden z vedoucích představitelů existenciální psychologie. Když tedy pozdržíme reakci, když před ní uděláme sebemenší přestávku, poskytujeme si tím možnost svobodně se rozhodnout, zda budeme pokračovat v jídle nebo zda jsme už sytí a je čas přestat jíst.

Ve své knize «Intuitivní stravování» nás psychoterapeutka Světlana Bronniková seznamuje s postupem, kterému říká «5-4-3-2-1». Pomáhá zastavit se v právě přítomném okamžiku a uvědomit si pocit svobodné volby mezi stimulem a reakcí. Můžeme ho uplatnit před jídlem a ve chvíli, kdy bychom rádi skončili, ale zároveň máme nutkání ještě něco zakousnout: Uveďte 1 vůni, kterou právě cítíte, 2 zvuky, které slyšíte (počítá se i zvuk vlastního srdce), popište 3 tělesné pocity, které vaše tělo právě vnímá (dotyk oděvu na kůži, okolní teplota, to, jak se nohy opírají o podlahu), uveďte 4 barvy, které vidíte kolem sebe a 5 předmětů ve svojí blízkosti.


2. Svačinka na francouzský způsob

Proč všechno, co je škodlivé, je tak dobré a zdravé jídlo, jako například hlávkový salát nebo brokolice, v tom lepším případě nevyvolá žádné emoce a v tom horším je prostě chuťově příšerné? Zdá se, že tahle otázka Francouzky netrápí, dovedou proměnit v potěšení všechno. Jamie Cat Callanová, autorka kouzelné knížky o ženském sebevědomí «Francouzky nespí samy» (česky Ikar, 2010), vypráví o jednom jednoduchém triku:

«Byla jsem přesvědčená, že Francouzka by nejedla nic přímo z papíru. Ale když jsem byla nedávno v Paříži, viděla jsem o polední přestávce dva mladé dívky, které si udělaly piknik na jednom z mostů přes Seinu. Byl kouzelný slunečný den a ty dvě mladé ženy tam něco zobaly rovnou z plastových obalů. Když jsem přišla blíž, došlo mi, že to nejsou žádné čipsy, ale hlávkový salát – pokrájené jemné mladé listy. Tyhle Francouzky! Zkusila jsem to udělat doma. Koupila jsem salát, umyla, pokrájela, dala do plastové krabičky a mírně zastříkla olivovým olejem. Trošku jsem ho osolila a opepřila čerstvě umletým pepřem. Bylo to neuvěřitelně syté a navíc ten nezapomenutelný pocit, že všechno, co je v krabičce, je moje! Navíc to «všechno» bylo příjemně slané, křupavé a opravdu velice zdravé».

3. Pětkrát víc

Číňané mají pořekadlo «Hasit oheň dřevem». Na jeho základě vypracoval italský psychoterapeut Girgio Nardone (nar. 1958) provokativní postup: stanovíte si vyvážený stravovací režim podle svého uvážení (1500-2000 kcal denně) a když je čas k jídlu, jíte všechno, co mu odpovídá. Jestliže však rozpis porušíte, nedodržíte plán a dáte si něco mezi plánovanými jídly, musíte toho sníst pětkrát víc, než jste chtěli.

Dáte-li si například malou čokoládu, musíte jich sníst rovnou pět. A neodoláte-li kousku dortu, budete si na něm pochutnávat pětkrát. «Takže buď si odepřete něco k zakousnutí mezi plánovanými jídly, nebo musíte sníst pětkrát víc», vysvětluje Nardone. «Když pacienty vyzveme, aby tento postup dodržovali, zpravidla snědí ono pětkrát větší množství tak jednou-dvakrát, ale pak s tím přestanou, protože přejídat se tímto způsobem zdaleka není tak příjemné, jako to bývalo dříve». Takový přístup usnadňuje naučit se zvládat situaci nepřekonatelné chuti na něco a pěstuje návyk vlastní rozumné kontroly a poměru k jídlu.


4. «Tohle nejím» místo «Tohle já nemůžu, to nesmím»

Zákaz jen posiluje pokušení, to je dobře známo každému, kdo se kdy pokoušel zakázat si všechny dobroty jednou provždy. Jsme lidé, nejsme roboti, proto je něco podobného nereálné. Daleko účinnější je při spatření něčeho lákavého, u čeho je pro nás opravdu obtížné spokojit se s jedním kouskem, říci sami sobě nebo ostatním «Díky, tohle já nejím». Funguje to daleko lépe než odpověď «Tohle já nemůžu, to nesmím».

Rozdíl je v tom, jak se přittom cítíme. «To nedělám» znamená pro mozek svobodnou volbu: ovládám situaci, jsem jejím pánem. Ten, kdo se rozhodne «Tohle nemůžu» akceptuje jakési omezení, ta slova ho zbavují vnitřní síly a nutí ho, aby se cítil jako oběť.

5. «Vyhodit kotvu»

Velmi rozšířeným problémem mnoha lidí, kteří se potýkají s váhou, je večerní přejídání. Jsme unavení, sníme večeři a – nedokážeme přestat. Přídavky, něco malého, zbytek dezertu v lednici, jedna porce následuje druhou a v výsledkem je úplný záchvat obžerství.
Zkuste «vyhodit kotvu»: vyberte si nějaké jídlo nebo potravinu jako tečku za večeří, která znamená, že ten den už nebudete nic jíst. Dobrou možností takové «kotvy» jsou citrusy- pomeranč, grapefruit nebo pomelo. Je v nich méně cukru, chuť k jídlu se tedy otupí. Jablko naopak chuť k jídlu vyvolává, protože stimuluje produkci kyseliny solné v žaludku.

=========
11 důvodů proč jíst ovesnou kaši
13 přírodních prostředků normalizujících funkci střeva

Více pro kondici: