Časně ráno. Všude tma. Ticho pročísne zvuk budíku. Šátráte rukou, abyste ho rychle vypnuli. Po nějaké chvíli se posadíte na posteli, spustíte nohy na zem, berete do ruky telefon. Sedíte v pekelné tmě a jenom maličký display osvětluje ložnici. Vidíte několik nových esemesek, upomínku na něčí narozeniny a údaje k dnešnímu počasí. Prohlížíte si všechny ty zprávičky a říkáte si: „Ještě napůl spím. Kouknu se rovnou na fcb, abych se pořádně probral“. Uběhne deset minut. Pak dalších pět. Nespíte, ale ani nejste vzhůru. Zíráte někam před sebe. Nevnímáte nic. Děsný stav.
Takové bylo moje každodenní ráno, dokud jsem se před pěti lety nerozhodl, že se stanu „skřivánkem“. Nebo že aspoň budu mít rád ráno.
Byl jsem vždycky typická „sova“. Někdy jsem musel časně vstát kvůli nějaké důležité schůzce, a to pro mě bylo hotové utrpení. Sotva jsem se dokázal vypotácet z postele. A často jsem se v jakémsi polobdělém stavu dopotácel až do zaměstnání. Celý den jsem se pak cítil, jako bych měl kocovinu.
Když jsem se však rozhodl, že budu vstávat brzo, byl jsem potenciálem ranního času doslova okouzlen. Tyhle časné hodiny mi připadaly jako nějaký dárek, jako několik „volných“ hodin navíc, které jsem mohl naplno věnovat přípravě na nadcházející den. Když jsem se naučil vstávat, začal jsem také trávit mnohem víc času s partnerkou. Její pracovní den začínal už v osm. Vždycky mě mrzelo, jak různý pracovní rozvrh máme.
Jako pravá „sova“ moc dobře vím, že mám-li se vyhnout všem chybám svých předešlých časných vstávání, musím mít připravený plán. Takže jsem se rozhodl prozkoumat, jak to mají se vstáváním jiní a řídit se jejich zkušeností a radami v praxi.
A aleluja, fungovalo to! Dovolte mi podělit se o zkušenosti.
Káva, světlo, aktivita
1. Každé ráno teď začínám kávou. Určitě ne proto, že by mě kofein probíral k životu. Mnohem důležitější je pro mě celý ten proces přípravy kávy. Potřebuju na to patnáct minut. Vařím vodu, melu kávová zrnka, stojím a pozorně míchám kávu v džezvě. Pomáhá mi to zůstat při sobě v tak zvaném „ranním deficitu síly vůle“ :). Kontrola Facebooku by mi určitě neumožnila tak snadno vyklouznout z Morfeovy náruče. Stojím v kuchyni, vůně kávy mě pomalu probouzí, myslím na nadcházející den a vzápětí už si vychutnávám oblíbený šálek.
2. Světlo je dalším důležitým faktorem probouzení. Za jasného, slunečného dne se vstává snadno skoro všem, ale je-li zamračeno, anebo panuje temné zimní ráno, je to hrůza. Proto jakmile se probudím, rozsvítím všechny lampy v bytě. A pokud jen trochu můžu, vždycky sleduju východ slunce, i když přijde až hodinu nebo dvě potom, co jsem vstal.
3. Abych se probral časně, potřebuju mít nějaký cíl, nějaké zaměstnání. Obvykle se věnuju profesní činnosti. Ale i takové práce, jako jsou vaření, žehlení nebo úklid bytu, mi pomáhají se probudit a cítit se k něčemu ještě dřív, než den doopravdy začne.
S kávou, světlem a ranní činností bude vstávání mnohem jednodušší, i když jste třeba šli pozdě spát.
Ukládání ke spánku
1. Přiznejte poctivě, že málo spíte. Například já se cítím dobře až po 7-8 hodinách spánku. Obvykle se budím kolem 5:45, proto chodím spát kolem desáté večer.
2. Všímejte si, jak na váš spánek působí jídlo před spaním. Já třeba vím, že po alkoholu spím špatně. Dřív jsem si po večeři rád dal hodně tmavou čokoládu, jenomže kofein, který obsahuje, mi bránil v usínání.
3. Prozkoumal jsem taky atmosféru v bytě a přizpůsobil ji, aby mi pomáhala usnout. Nejdřív omezuju světlo. Zatáhnu všechny závěsy, vypínám stropní světla v kuchyni i předsíni. V ložnici a obýváku rozsvítím jen lampičku. Pomalu se nořím do odpočinkového stavu.
Vstávání pro mě ani dneska není nic příjemného, nato jsem přece jen moc „sovou“, ale naučil jsem se mít ráno rád. Dnes už mám v půl desáté za sebou domácí úklid, vydatnou snídani s dvěma šálky kávy a hodinu práce pro firmu.
Zkuste se naučit mít rádi ráno!
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Jak jednoduché věci mohou změnit náš život
Osm věcí, které bychom měli zvládnout do 8 ráno
