Často se hovoří o zdravém a správném stravování, myslet však musíme také na to, v čem jídlo vaříme a z čeho je jíme. Odedávna byl nádobí přikládán velký význam. Nemělo pouhou funkční roli, nebylo určeno jenom k přípravě a uchování pokrmů, sloužilo také jako zkrášlení kuchyně a stolu a někdy i symbolizovalo bohatost a postavení majitelů.
Moderní doba přinesla obrovskou nabídku nádobí, v níž lze najít kousky vyhovující prakticky každému vkusu. Tato pestrost není ovšem vždycky ku prospěchu věci – ne každý materiál je vhodný ke styku s tím, co nám posléze přijde do žaludku. Je třeba být ostražitý, protože zdaleka ne všichni výrobci jsou dost svědomití a ne všechny materiály v daném ohledu dostatečně prozkoumány.
Odborníci však už jednoznačně určili materiály, které by neměly být k výrobě nádobí používány, protože poškozují lidské zdraví.
Jaké jsou tedy základní dostupné a vhodné druhy nádobí?
Nádobí z přírodních materiálů.
Tradiční nádobí bývalo vyráběno ze dřeva, rákosu a hlíny.
Dřevěné nádobí. Naši předkové nevyužívali dřevo pro výrobu nádobí jen tak náhodně. Věděli, že jsou různé druhy stromů a ty dávají dřevo různých vlastností. Pro výrobu nádobí a příborů se od dávných dob využívalo zejména hojivých a konzervačních vlastností dřeva. Talíř vyrobený z cedru zachovává chuť a vůni jídla a zároveň má desinfekční účinky, proto na takovém talíři jídlo zůstává dlouho čerstvé. Nádobí ze dřeva jeřábu pomáhá při avitaminóze, z lipového dřeva má protizánětlivé účinky a ze dřeva břízy přináší baktericidní a tonizující efekt. Z kůry jalovce se dělávalo nádobí, ve kterém se jídlo nekazilo; mléko v něm nekyslo ani za horka, ovoce i zelenina vydržely déle, ze šálku z jalovcové kůry se pily posilující čaje.
Určitě si nepořizujte dřevěné nádobí jakkoli malované. Chemické látky, které se při styku s jídlem uvolňují, by vám mohly velmi ublížit. Pokud si koupíte od lidového výrobce klasické vyřezávané nádobí z chemicky neupravovaného dřeva, muíte mu samozřejmě věnovat patřičnou péči a údržbu. Nejprve ho umyjte roztokem obyčejného octa, pak důkladně opláchněte horkou vodou. Nezapomínejte, že dřevěné nádobí ochotně přijímá pachy a snadno nasákne tuk. Nejzatíženější v tomto ohledu bývá kuchyňské prkénko, které je ostatně nejčastějším zástupcem dřeva v naší kuchyni. Je tedy třeba ho s patřičnou důkladností čistit. Hlavní roli v jeho údržbě hraje velmi horká voda a nemusíme vyloučit ani vzpomínaný ocet.
Keramické nádobí – klasická keramika je v zásadě neškodná a je třeba pouze hlídat barvy použité ke zdobení, respektive glazuru, která nesmí být olovnatá. Je ovšem snadno rozbitná a poměrně těžká.
Průmyslové nádobí
Hliníkové nádobí. Hliník se dostal na černou listinu když se začalo hovořit o možné souvislosti mezi hromaděním tohoto prvku v mozkových buňkách a Alzheimerovou chorobou. Raději si ho nepořizujte.
Měděné nádobí. Národní referenční laboratoř pro pitnou vodu ve Státním zdravotním ústavu varuje před používáním měděných nádob na pitnou vodu. Za hlavní problém přitom považuje skutečnost, že hranice bezpečného a toxického množství leží v případě mědi blízko sebe. Člověk nemá možnost kontrolovat, kolik prvku při pití z měděné nádoby do těla dostává, protože koncentrace ve vodě může silně kolísat a závisí na mnoha faktorech, mezi jiným například na stáří používané nádoby. Dostávat do organismu měď pitím z těchto nádob Státní zdravotní ústav rozhodně nedoporučuje.
Litina je sice dost těžká, ale zato je dlouhověká a výborně se v ní vaří, dusí i peče. Při správné péči vám bude sloužit dlouho a beze škody.
Surová litina může rezavět. Není proto dobré ukládat potraviny v litině do ledničky, kde je vlhko. Je žádoucí udržovat ji poněkud mastnou a často ji používat. Její povrch je mírně porézní, proto raději nepoužívejte abrazivní prostředky péče a všechny „jary“ důkladně horkou vodou opláchněte. Myčka litinu ničí. Povrch smaltované litiny je křehký, takže upadne-li vám na zem, nastane nevratná estetická škoda. Používat však nádobí můžete dál.
Léty užívání litina vyzrává. Pekáč, kastrol nebo pánev dlouhodobým užíváním získává naprosto nepřilnavý a mechanicky nepoškoditelný povrch.
Nerezové nádobí se skládá především z chromu a niklu. Právě nikl bývá jedním z největších původců kontaktních alergií. Přesto však mnozí alergici uvádějí, že nerezové nádobí bez problému používají. Odborníci nicméně varují, že při delším styku s potravinou se nikl může z nádobí uvolňovat. Proto se nerez nedoporučuje například pro skladování potravin nebo delší marinování. Při poškození lesklého povrchu je třeba nádobí vyřadit.
Skleněné nádobí je snad jediným, jehož materiálu se z hlediska zdravotní bezpečnosti nedá nic vytknout. Samozřejmě máme na mysli sklo nebarvené. Musíme ovšem mít na paměti, že sklo není kov, může prasknout – například kdyyž rozpálenou nádobu postavíme na studený nebo mokrý povrch.
Smaltované nádobí. Smalt je křemičitá tavenina podobná sklu nebo porcelánu, která na kovu vytváří nepropustnou celistvou vrstvu. Je hladký a lesklý a má dobré izolační vlastnosti. Kvalitní smaltované nádobí je de facto pokryto sklem. Je odolné proti vysokým teplotám, mechanickému poškození i korozi. Snáší dobře i prudké teplotní změny. Je lehké a je možné ho mýt i v myčce. Jediné omezení spočívá v nutnosti okamžitě vyřadit z užívání každý kus s poškozeným smaltovaným povrchem.
Melamin. Tady je rada jednoduchá: zbavte se ho co nejrychleji. I nebarvený melamin obsahuje zdraví opravdu velmi nebezpečné látky, například formaldehyd.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Delboeufova iluze a magie barev. Jaké nádobí se nejvíc hodí pro hubnutí.
Snídani dej nepříteli! Kardiolog Leo Bokeria a jeho převrat v dietologii.
