Liz Archová reagovala na dopisy , které jí chodily na Facebook jako odezva na fotky doplňující její kursy jógy. Ctitelé Lizina umění byli plni nadšení nad její postavou, zároveň ale vyslovovali naději, že tak vypadá doopravdy, že nejde o výsledek práce šikovného grafika…
„Každý z nás má nějaké nedostatky, které se snaží skrýt, protože kdysi uvěřil, že je se svou nedokonalostí sám“, říká Liz. «Hned ta první fotografie ukazuje daleko víc, než jsem skutečně chtěla ukázat, ale nakonec jsem se rozhodla nechat ji zveřejnit stejně jako ty další. Věřím, že máme sílu přestat se srovnávat s lidmi kolem a mít se rádi se všemi svými nedokonalostmi, jako krásný výtvor přírody, kterým ve skutečnosti člověk je“.
Jeden známý fotograf mi jednou řekl, že i modelky z obálek módních žurnálů touží vypadat doopravdy tak, jak vypadají na těch fotkách. Cvičím jógu a mnohokrát mě taky fotili do různých časopisů. Proto bych jeho slova rovnou podepsala. Dobře si pamatuju, jak jsem si často říkala, proč vlastně před nějakým velkým focením hladovět a na poslední chvíli se trápit očistnými kůrami, když finální snímky stejně projdou grafickou úpravou a retuš odstraní veškeré moje „vady“?
Samozřejmě, že ty zidealizované obrázky lichotí mojí ješitnosti. Jenomže na nich nejsem já. Já opravdová. Protože já mám celulitidu a strie. Jsou dny, kdy dám přednost gauči a zmrzlině před cvičením na svém jógovém koberečku. Našemu světu vládnou sociální sítě. Život jiných na nich vypadá daleko přitažlivěji než náš vlastní. Naučili jsme se věřit, že skutečnost je nehezká, že každé foto vyžaduje retuš. Já sama jsem se na sítích určitě provinila redakcí vlastního života. Zúžila jsem ho na hrst inspirujících citátů a pečlivě vybrané snímky, které mě ukazují jenom v těch nejlíbivějších záběrech.
Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, dokud mi nezačaly přicházet nadšené ohlasy od lidí plných nadšení nad mým „dokonalým“ tělem. Hrozně mě trápilo pomyšlení, že někdo se zbytečně užírá studem při pohledu na moje fotky, když já sama mám do ideálu opravdu daleko. A tak jsem požádala svého kamaráda, fotografa Roberta Sturmana, aby mě vyfotil, jaká jsem doopravdy.
Robertovy práce se mi vždycky líbily právě proto, že se snaží v maximální míře vyhýbat retuši a všelijakým úpravám. Na jeho fotkách neuvidíte silnou ženu zeštíhlenou fotoshopem. Je opravdu šikovný fotograf, který ví, jak zabrat tělo z co nejpohlednějšího úhlu. Všechny ostatní fotky letí do koše.
Teď jsme měli trochu jiný úkol a museli jsme si tedy domluvit jiná pravidla: 1. Vůbec žádná retuš tváře ani těla. 2. Všechny záběry poctivé, přirozené. 3. Na focení přijdu bez předchozí hladovky, opalování a jiných absurdností, které provádějí modelky před focením.
Takže tu jsem před vámi taková, jaká jsem doopravdy. Žena s normálním zdravým tělem. Ano, normální zdravé ženy mají zezadu na stehnech celulitidu a břicho nemají ploché, ale mírně povislé.
Každý z nás je s něčím na sobě nespokojený, ale já už nehodlám kritizovat ruční práci matky přírody. Mé tělo je umělecké dílo a já mu chci umožnit, aby zářilo. Přesně tak, jako to prohlásila americká herečka Alfre Woodard.
Chystali jsme se s Robertem nevynechat žádnou z mých chybiček a nedostatků, ale stala se zvláštní věc. Ze čtyř set nafocených snímků jen pár ukazovalo nějakou nedokonalost. Chtěla jsem předvést „nesprávné“ části svého těla, ale snímek po snímku jsem nacházela jenom krásu. Napadlo mě, že bych se klidně obešla bez fotoshopu. My všichni bychom se bez něj obešli.
Krása tohohle „nehezkého“ focení je v tom, že mě ukázalo vcelku. Jistě, nad některými snímky se mračím, ale z jiných jsem nadšená. Poprvé jsem se mohla při focení dokonale uvolnit, zapomenout na nedokonalosti a cítit se ve vlastním těle pohodlně. Když jsem pózovala vedle půvabné, oblé krásy Venuše, uvědomila jsem si velmi silně, že i moje nedokonalosti jsou součástí mě samé jakožto uměleckého díla.
Velmi se mi líbí, co jednou prohlásila Salma Hayek: „Lidé často říkají, že krása je v očích toho, kdo se dívá. Jsem si jistá, že krása každého z nás vyjde najevo, jestliže si dokážeme uvědomit, že jsme to my, kdo se na sebe dívá“.
Až se na sebe příště podíváte do zrcadla, moc vás prosím: nezapomeňte projevit nad sebou nadšení, ať už se budete dívat z jakéhokoli úhlu. Přijměte své nedokonalosti. Pomohou vám se najít a uvědomit si svou přirozenou krásu. Nelpěte na povrchu. Dovolte svému vnitřnímu světlu zářit z hlubin vaší bytosti.
Liz Archová je cvičitelkou jógy a východních bojových umění s desetiletou praxí. Autorka fitness kursů Prima Yoga, spojujících prvky vinyasa jógy, brazilského bojového umění capoeira, kung fu a tajči.
Foto: Liz Arch bez retuše, Robert Sturman.
Lidská rezervní síla
Jak jednoduché věci mohou změnit náš život