Něco o zásadité vodě

Lidské tělo tekutiny potřebuje, o tom není žádných pochyb. Význam vody pro lidské zdraví je zkrátka nezpochybnitelný. Internet se jen hemží nejrůznějšími radami a doporučeními na dodržování „pitného režimu“. Někdy překračují rozumné meze a nerespektují skutečnost, že potřeba vody je individuální záležitost a není možné paušálně tvrdit, že každý má vypít 2-3 litry vody denně. Z pití se stala módní záležitost a lidé to s množstvím vypité vody přehánějí v takové míře, že se ozvaly známé lékařské kapacity. Jejich varování před riziky nadměrného příjmu tekutin zatím nezní tak silně, jak by možná mělo. Rozhodně zatím nelze pozorovat, že by záplava doporučení ohledně „pitného režimu“ nějak slábla. A objevila se i doporučení speciální. Články o „ionizované vodě“, vodě „strukturované“ a také vodě alkalické neboli zásadité.

Zásaditá voda je doporučována jako méně kyselá alternativa obyčejné vody (má tedy pH vyšší než 7) a její pití je údajně velkým přínosem pro lidské zdraví. Na prvním místě ve výčtu všech benefitů se mluví o zklidnění pocitů pálení žáhy a problémů refluxu, dále se tvrdí že pití této vody je záštitou zdravých a silných kostí, snižuje objem tělesného tuku, lépe hydratuje, pomáhá krvi lépe proudit a tím posiluje její okysličující roli, příznivě působí na krevní cukr a všeobecně snižuje kyselost krve. Pití zásadité vody má být pomocí při řešení neblahých důsledků konzumace většinou nezdravé stravy typické pro současný západní svět, především překyselení-acidózy.

Najdeme však i vyjádření lékařů, kteří četná varování před překyselením organismu a jeho osudovými následky pokládají za další zbytečný povyk. V lidském těle skutečně neustále vzniká velké množství kyselých látek – například kyseliny močová, uhličitá, mléčná, octová či solná (pomáhá trávení látek v žaludku, kde zároveň tvoří přirozený bakteriální filtr). Pro organismus jsou přirozené a tělo má řadu ochranných systémů, které udržují stabilní pH v rozmezí 7,36-7,44. Vylučuje tyto látky močí, ale také plícemi, vydechováním kysličníku uhličitého. Acidóza, pokud vznikne, je ve skutečnosti důsledkem nějakého závažného zdravotního problému – zástavy srdce, selhání ledvin nebo prudkého zhoršení cukrovky. Takovou situaci rozhodně nevyřeší alkalické potraviny nebo voda, hluboké dýchání, meditace ani jiná doporučení bojovníků s překyselením..

To, co jíme nebo pijeme, nemůže pH vnitřního prostředí lidského těla nijak ovlivnit. Lidé, kteří si v dobré víře denně měří pH moči, aby zjistili, jak jsou na tom s překyselením organismu, se nedozvědí nic jiného, než právě pH moči, které však nemá s pH vnitřního prostředí těla nic společného a je jen důkazem, že tělo odvádí, co odvádět má.



Také zásaditá neboli alkalická voda má pomoci čelit nebezpečí překyselení. Lidé si ji mohou koupit – a nijak levně – mohou si ji však také připravit doma, buď pomocí „ionizátorů“ nebo přidáním některých běžných látek, především jedlé sody a citronové šťávy. Zvýší tak pH běžné vody ze 7 na hodnotu 8-9 i vyšší, což jsou většinou i hodnoty uváděné výrobci, kteří na prodeji zásadité vody vydělávají.

Existují studie, které se pokoušely ověřit proklamované účinky zásadité vody. Nešlo o studie nějak rozsáhlé, nicméně prokázáno nebylo nic z uváděných působení – s výjimkou příznivého vlivu na potíže s refluxem (návratem žaludeční kyseliny do jícnu, způsobujícím pálení žáhy). Tento příznivý vliv však pouze zmírňuje příznak, nepůsobí na příčinu vzniku potíží. Navíc jedlá soda, jejíž přidání je základním způsobem domácího vytvoření zásadité vody, se při těchto problémech běžně používala už před desítkami let, takže nejde o žádnou novinku. Snižování kyselosti žaludku dlouhodobým užíváním jedlé sody však lékaři nedoporučují, protože v žaludku tak vzniká oxid uhličitý, který sekreci žaludeční šťávy zvyšuje, tedy de facto podporuje její vzlínání do jícnu. Dnes jsou při těchto obtížích doporučována antacida, která obsahují hydroxid nebo oxid hořečnatý a hydroxid hlinitý, nebo organické soli hliníku. Hořčík obecně tlumí dráždivost a sloučeniny hliníku rovněž mají vůči kyselinám tlumící účinky.

Zdá se tedy, že všechen halas kolem tolik vyzvedávaných účinků zásadité vody, dovedně navazující na hrozivá varování před „překyselením organismu“, je jen dalším marketinkovým trikem. Včetně často připojeného konstatování – a to nejen v případě zásadité vody – že lékaři nechtějí účinnost té či oné jednoduché metody přiznat, protože vydělávají na léčení a předepisování drahých léků. Zdravý rozum, obvykle označovaný ze selský a trocha kritického myšlení by mohly pomoci. V každém případě je vždycky nejlíp zeptat se nejprve právě lékaře.