Metabolismus za to nemůže


Už jste nejspíš četli nebo slyšeli, že tělesná hmotnost po čtyřicítce nevyhnutelně jeví tendenci k nárůstu a že hlavní příčinou je metabolismus neboli výměna látková. Věkem se zpomaluje a lidé začínají tloustnout.

Ve druhé půli života se metabolismus skutečně poněkud zpomaluje, avšak tempo zpomalování je nevelké. Podle některých výzkumných pracovníků je dokonce minimální. Pokud netrpíte závažnou poruchou výměny látkové, pak právě ona rozhodně není viníkem, že jste po čtyřicítce začali přibírat.

Co je to vlastně metabolismus?

Metabolismus je látková a energetická výměna, příjem a zpracování živin. Lidský organismus prakticky nepřetržitě přeměňuje energii a živiny na nové, nezbytné sloučeniny a odpadní látky. Zajišťuje energii pro veškerou činnost fyzickou i duševní, stará se o její přísun mozku a všem dalším životně důležitým orgánům.

Rozlišujeme tři hlavní složky metabolismu, respektive tři hlavní složky energetického výdeje. Bazální metabolismus je látková přeměna za naprostého tělesného i duševního klidu. Jeho hodnota je měřitelná. Ukazuje, kolik tělo spotřebuje energie za určitou časovou jednotku pro své základní život uchovávající pochody. Další je termogeneze vyvolaná potravou. Žvýkáním, polykáním a trávením potravy také spotřebováváme nevelké množství kalorií (asi 10 procent z celkového denního množství). Je to tak zvaný termický efekt potravy. Tento proces lze ve vcelku nepatrné míře ovlivnit pitím stimulujících nápojů (zelený čaj, káva) nebo konzumací značného množství bílkovin, které budeme zajídat čili papričkami. Kilogramy tak ovšem neshodíme, spíše půjde spíš o pár deka. Potraviny, které zrychlují metabolismus, opravdu nemají nijak významný vliv.

Fází aktivního spalování kalorií je pohyb. Každý pohyb znamená spotřebu kalorií. Můžeme stoupat po schodech, chodit sem tam po kanceláři nebo sportovat – pokaždé spotřebováváme energii. To je třetí složka metabolismu – fyzická zátěž.

I když se po skončené fyzické zátěži nacházíme v klidu, tělo dál spaluje kalorie. Dalo by se říci, že z hlediska hubnutí je tedy ležení na gauči po sportovní aktivitě efektivnější než před ní. Říká se tomu kyslíkový dluh. Při intenzivní fyzické zátěži nejsou tkáně schopny dodat svalstvu okamžitě všechen potřebný objem kyslíku a organismus to řeší anaerobním štěpením glykogenu. Některé prameny potvrzují zvýšenou spotřebu kyslíku po silovém tréninku i po 24 – 48 hodinách. To ovšem neznamená, že se zrychluje metabolismus. Tělo jen doplňuje, co vydalo „na dluh“. Výsledky výzkumu zaměřeného na časté a oblíbené tvrzení, že tělo po intenzivním tréninku ještě čtyřiadvacet hodin spaluje kalorie mnohem rychleji, zveřejněné v oficiálním časopise americké sportovní medicíny Exercise and Sport Sciences Reviews, nic takového nepotvrdily.

Cvičení samozřejmě zpevňuje a formuje postavu a vede k hubnutí, ovšem pouze v tom případě, že budete zároveň přiměřeně a zdravě jíst. Cvičení samo opravdu nemá na metabolismus tak zázračný vliv, abyste díky němu zhubli i při neadekvátním kalorickém příjmu.

Povaha fyzické zátěže je samozřejmě důležitá. Mnoho lidí se domnívá, že silové tréninky s činkami, vzpíráním zátěže a podobně umožňují efeketivnější spalování kilogramů, výzkum však nic takového nepotvrdil.

Důvodem je skutečnost, že různé orgány a části lidského těla spalují různé množství kalorií, přičemž svalstvo rozhodně není na prvním místě. Mozek má například větší spotřebu kalorií nežli bicepsy.

Ředitel Biolékařského centra pro výzkum genetiky v Lousianě, profesor Claude Bouchard k tomu říká:

«Funkce mozkové činnosti představují zhruba 20 procent bazálního metabolismu. Následuje srdce, které pracuje bez přestávky – to je dalších 15-20 procent. Dále ledviny, plíce a další tkáně. Na svalstvo zbývá přibližně 20-25 procent».

Proto i když je rozumné cvičení na trenažérech užitečný a zdraví posilující návyk, nevěřte, že vám pomůže nějakým zásadním způsobem zrychlit metabolismus. Lépe zabírají takové typy pohybu, při kterých je zatíženo všechno: srdce energicky bije a plíce mohutně nabírají dech – kardiocvičení, chůze s norskými holemi, běh, tanec, plavání atd.

Takže tajemství je to docela obyčejné a vlastně nudné: za prvé, s postupujícím věkem se zkrátka méně hýbáme. Nemáme na mysli pouze sportovní aktivity, ale prostý pohyb. Méně chodíme pěšky, více sedíme. Není to způsobeno jenom hlásící se pohodlností, ale také změnou povahy hlavní činnosti – zaměstnání. Přibývá starostí a povinností, které nás zbavují sil. Stačí si vzpomenout, kolik jsme toho s přehledem zvládli ve dvaceti, kdy jsme se navíc velice často ani pořádně nevyspali. Jenomže tenkrát jsme měli na starosti převážně sami sebe. Studium, různé osobní zájmy, kamarády, objevování světa… Za druhé, přestáváme si uvědomovat potřeby svého těla pokud jde o výživu. Mechanismus ovládající chuť k jídlu s věkem svou činnost zeslabuje. Místo abychom snědli polovinu velké porce, ještě si přidáme.

Závěr je jediný. Nesvádět nadváhu na metabolismus a jeho zpomalování způsobené postupujícími léty. Přemoci pohodlnost, najít při vší pracovní zatíženosti čas pro pohyb a také zmenšit porce.

=========
Nezdravá třináctka. 13 běžných potravin, které byste raději měli vyřadit z jídelníčku
Potraviny pro dobrou náladu

Více pro kondici: