Jak nám tělo sděluje, co doopravdy chceme

Tělo s námi hovoří ustavičně, ve dne i v noci. Většina lidí však bohužel prožívá svůj život nevědomě a řeči těla nerozumí.

Jak můžu tvrdit, že tělo s námi rozmlouvá? Protože tělo odráží, co se v nás děje. Ze všech těl, která lidské tělo tvoří, je fyzické tělo nejhustší a nejhrubší.

Ze všech tří materiálních těl (tělo mentální, emocionální a fyzické) je nám právě fyzické tělo vzhledem ke své hmatatelné povaze nejbližší a nejpochopitelnější. Když říkám, že tělo k nám promlouvá, mám na mysli všechna tři těla. Nejjednodušší je uslyšet nikoli mentální nebo emocionální, ale právě fyzické tělo.

Tělo nám říká: měj se rád

Může uplynout padesát let, nežli si člověk uvědomí, že jeho způsob myšlení (mentální tělo) mu škodí. Mohou uplynout měsíce a roky, než mu dojde, který cit přesycuje jeho emocionální tělo a vytváří v něm blok.

Je zřejmé, že k fyzickým poškozením nepozorovaně nedochází. Člověk si velmi rychle všimne fyzického poranění, i když třeba ani neví, z čeho vzniklo, jak k němu přišel. Můžeme náhle postřehnout modřinu na noze nebo škrábanec na ruce a vůbec netušit, kde se vzal.



To jenom potvrzuje, jak důležité je prožívat svůj život vědomě!

Naléhavě vám radím využívat fyzické tělo ke skutečně vědomému prožívání života. Uvedu několik příkladů, jak k nám fyzické tělo promlouvá.

Tělo nám říká: měj se rád

VÝŽIVA

Všimli jste si někdy, že ve většině případů něco jíte, aniž byste zakoušeli skutečný pocit hladu? A navíc – skutečně to, co jíte a pijete, vaše tělo právě teď potřebuje?Co vám o tom říká?

Radím vám alespoň týden si zapisovat všechno, co jste každý den snědli a vypili a položit si otázku, zda jste skutečně měli hlad a jestli jste doopravdy chtěli jíst právě tohle jídlo. Pakliže ne, zeptejte se sami sebe, proč jste to tedy jedli nebo pili. Nezapomeňte, že když vám tělo signalizuje žízeň, přeje si právě jen vodu a ne jiný nápoj.

Pokud si uvědomíte, že často jíte a pijete ze zvyku, prostě proto, že nastal čas oběda, nebo abyste o něco nepřišli, sděluje vám tělo, že tahle zásada ovládá váš život jako celek. Říká vám, že i v jiných oblastech nevěnujete dostatek času zastavení a zamyšlení nad tím, co si doopravdy v životě přejete.

Jednáte ze zvyku, jednáte jako robot. Už svůj život neřídíte, řídí ho vaše mentální tělo, obrostlé spletí zvyků, přesvědčení a pověr, které vás nutí zvyky dodržovat, protože opačně by to bylo špatně.

Jestliže jíte kvůli emocem, znamená to, že máte uvnitř prázdno a jíte proto, abyste tuto prázdnotu zaplnili. Vaše tělo vám sděluje, že prožíváte emoce, ale nechcete jim čelit. Raději je potlačujete zajídáním a zapíjením.

Když takhle jednáte, stále víc se od svých emocí oddělujete. Až už nebude možné dále je potlačovat, uvědomíte si, že je přestáváte ovládat. Tělo vám říká, že daleko přijatelnější by bylo vyjádřit své city člověku, kterého se týkají, ať jsou jakékoli.

Pokud jíte pro chuť nebo oblibu toho kterého jídla, ačkoli nemáte hlad, tělo vám naznačujete, že se snadno poddáváte vlivu jiných lidí. Možná víte, co chcete, přesto však dovolujete jiným přesvědčovat vás o opaku.

Jak vidíte, i vaše stravování vypovídá o vašem vnitřním stavu.

Často je možné udělat si o člověku úsudek podle toho, co jí.

Tělo nám může sdělovat, že jíme a pijeme nikoli to, co organismus potřebuje, že to kozumujeme, abychom si nějak nahradili nedostatek vzrušujících zážitků, povzbuzení nebo něžnosti. Záleží na druhu jídla. Káva je jasně stimulantem, ostré jídlo dodává říz a sladkou chuť si snadno spojíme s něžností.

Tělo nám říká: měj se rád

NEDUHY A ONEMOCNĚNÍ

Pokaždé, když fyzické tělo onemocní, říká nám, že také emocionální a mentální tělo jsou nemocné. Abychom se cítili v harmonii, musejí tato tři těla pomáhat našemu „já“. Pokud cítíme bolest, znamená to, že materiální těla se našemu „já“ vzdálila, vzdálila se našemu vnitřnímu Bohu a sotva zvládají náš život řídit. K tomu, aby svůj úkol mohla plnit dokonale, se jim nedostává vedení našeho vnitřního Boha,

Pravou funkcí mentálního těla je využití veškerých rezerv ke zjištění, co si skutečně přejeme. Rolí emocionálního těla je přát si to, nebo to cítit. Fyzické tělo je uzpůsobeno tak, aby jednalo v souladu s našimi přáními. Bohužel však často vidíme pravý opak.



Dva malé příklady:

Chceme změnit práci nebo investovat peníze do malé firmy. Ale neodvážíme se, protože mentální tělo nás vrací do minulosti, která nás varuje. Vzpomínka nám napovídá, abychom to nedělali, protože by mohly vzniknout nečekané okolnosti, pro které bychom později litovali.

Je evidentní, že jsme v minulosti podobnou zkušeností prošli. V paměti ji máme uloženu jako zkušenost nepříjemnou. Dnes tedy náš život řídí minulá zkušenost, nikoli aktuální přání. Důsledkem bude nejspíš fyzická bolest nohou.

Potřebujeme pomoc a podporu. Například matka rodiny, která má na svých bedrech péči o děti, o domácnost, o rozpočet atd. Neosmělí se o pomoc požádat, protože věří, že tohle všechno je povinností matky. Samozřejmě jí to bylo vnuknuto v mládí.

Může být přesvědčena, že muž by takový úkol nezvládl, nebo že pokud by to nezvládala sama, není dobrou matkou a manželkou. Důsledkem je bolest v zádech. Pokud se snad odváží přece jen o pomoc požádat a bude odmítnuta, bolesti v zádech ještě zesílí, protože všemu, čemu věřila, se dostalo nové podpory: všechno má zastat sama.

A tak břemeno roste a roste. Zdůrazněme, že žena má sílící bolesti v zádech ne proto, že jí byla odmítnuta pomoc, ale pro své přesvědčení, že má všechno dělat sama. Její přesvědčení vede k tomu, že ji z jejího okolí nikdo nepodpoří. Vždycky se nám děje to, čemu věříme. Naše tělo je moudré a využije ke svému sdělení vždycky tu část těla, která symbolizuje přání, jehož splnění mentální tělo brání. Žena má toho na zádech naloženo příliš. A záda bolí.

Dva nevelké příklady ukazují, jak můžeme vědomého prožívání vlastního života dosáhnout rychleji, dokážeme-li porozumět signálům svého fyzického těla.

Jsou i další způsoby, jak lépe porozumět sám sobě. Můžeme prozkoumat strukturu svého těla, způsob chůze, styl oblékání, úpravu domácnosti, řízení auta atd.

Je příjemné uvědomit si, že tělo může být naším přítelem a že dokážeme rozumět všemu, co se s námi ve fyzickém světě děje.

Liz Burbo