2 strategie: jak si udržet motivaci ke správné životosprávě, i když nás to otravuje

Každý z nás zahajuje další svoje „mimořádné“ pondělí jako nadšený žák první třídy – metaforicky řečeno – s batůžkem plným knih o zdravém životním způsobu. Naše plány jsou přímo grandiózní a nemůžeme se dočkat, až je začneme plnit. V ono slavné pondělí se zřekneme konzumování cukru, zavážeme se ke každodennímu rannímu tréninku, ať už má jít o běh, jízdu na kole nebo hodinu v potu tváře někde ve fitku. A aby toho nebylo málo, přidáme navrch slib konečně si uklidit skříň podle metody Marie Kondo. Ovšem jak se blíží polovina měsíce, začínáme připomínat spíše už notně otrkané starší žáky, kteří s klidem zajdou za školu a přesvědčují sami sebe, že to není nic tak hrozného, možná se to ani nikdo nedozví. Na skříň nějak nedošlo, těch pár poliček, co jsme přerovnali, už je zas v bídném stavu. Nic nám neudělá radost. Právě proto jsou návyky zdravého životního stylu započaté v to mimořádné pondělí u mnoha lidí spíše okamžitým záchvatem jakési snahy, který pomine s prvním oslabením motivace. Položit základy nového způsobu života podřízeného správné životosprávě se jim prostě nedaří.

Klíč k řešení této situace, tajemství umožňující se jí vyhnout, spočívá právě ve včasném postřehnutí onoho prvního motivačního oslabení. Ve vypozorování tohoto tohoto okamžiku ještě před tím, než se začnou znovu prosazovat staré zvyky a vytěsní ty ještě ne tak usazené návyky nové, pro naše zdraví prospěšnější. Přečtěte si v našem článku něco o dvou strategiích, které jsou dobře využitelné právě ve chvílích, kdy člověk pocítí, že jeho odhodlání začíná ochabovat.

1. Soustřeďte se na to, co cítíte právě teď. Dost často se stává, že člověk při své snaze zavést si některé zdravé návyky přemýšlí o jakési hypotetické budoucnosti – myslí třeba na to, že zdravou životosprávou u sebe možná omezí riziko vzniku rakoviny někdy v budoucnu, až bude starý, říká si, že za měsíc by možná už mohl vážit o dvě kila míň, zabývá se současnými názory na možnost prodloužení lidského života, které brát jako prokázané nebude možné dříve než za sto let. Ale i když náš životní způsob skutečně může tohle všechno ovlivnit, je těžké uchovat si po několik týdnů a měsíců motivaci díky mlhavým nadějím na získání odměny právě až po těch týdnech, měsících či dokonce letech. Soustřeďujte se raději na to, co pociťujete právě v přítomné chvíli. Nabíjí vás ranní trénink energií na celý den? Cítíte se lehčí a hezčí, když se stravujete určitým způsobem? Dodává vám to sebevědomí? Změnit své myšlení a pohled na věc tímto způsobem je opravdu účinné a zabírá to. Pokud má lidské podvědomí přijmout nějakou myšlenku za svou, musí to být myšlenka pro něj významná, dosažitelná a pravděpodobná. Krátkodobé plány jsou tedy v této souvislosti daleko efektivnější než ty dlouhodobé. Dlouhodobé, rozsáhlé cíle velkého záběru a daleko jdoucí perspektivy jsou přijímány s obavami, pochybami a nedůvěrou a jsou konec konců v drtivé většině případů prostě sabotovány. Skutečná výhoda nějakého okamžitého náporu nadšení a odhodlání může spočívat v něčem jiném, – a až ji skutečně najdete, hned si uvědomíte, jaký je v tom rozdíl.
2. Zamyslete se nad tím, jak byste mohli zdravé životní návyky zabudovat do svého běžného, každodenního života. Jednejte v rámci svého obvyklého životního stylu. Pokud neradi vaříte, dovolte si v pracovní dny obědvat v restauraci, anebo zkuste uvařit víc jídla k večeři a to, co vám zbyde, si vezměte příští den s sebou na oběd. Jestliže jsou vaše rána vždycky plná shonu a zmatku, najděte si chvíli pro meditaci – stačí deset minut, až všichni odejdou z domova nebo až budete moci být v nějaké místnosti sami. Ostatně, se sluchátky na uších můžete meditaci vyzkoušet i někde v práci – třeba v prázdném konferenčním sále. Meditace jako pravidelná metoda zklidnění mysli i těla je skvělá věc.

Nezapomínejte, že zdravý životní způsob má být nástrojem ke zlepšení života a ne něčím, co nad vámi po celý den visí jako bič a nutí vás to zříci se spousty životních radostí. Postupné změny jsou vždycky lepší. Lépe si na ně zvyká psychika i tělo. Stanou se vám zvykem, ani nebudete vědět jak. Být realistou ani zdaleka neznamená být poražen.