Člověk žije ve světě vlastních představ.
Okruh jeho představ rozhoduje o tom, jaký povede život, jakou cestou půjde. Náš okruh představ nám diktuje každodenní jednání, určuje společenské vztahy i přátelské vazby, celkový pohled na svět. Postupem času se tento okruh představ stává naším osudem.
Jestliže se člověk domnívá, že je třeba vést spor s přírodou a jít proti ní, bude celý jeho život připomínat usilovné veslování na loďce proti proudu, bude neperspektivním plýtváním sil a energie.
Jak si vybrat správnou životní cestu?
Stará lidová moudrost říká, že «Kdo nemyslí na budoucnost, má starosti už za dveřmi». Pokud člověk nemá jasný životní cíl, budou ho nečekané nepříjemnosti navštěvovat s nezáviděníhodnou pravidelností. Bude muset klást ustavičný odpor, bude se dostávat do sporů, bude muset obětovat jedno, aby zachránil druhé, bude věčně jen hasit největší požáry a látat největší díry.
Jeho organismus bude nemocný a zmrzačený. Bude vyčerpaný, uštvaný, zahnaný do kouta, žádná samostatnost, žádná svoboda…
Ve škole nám učitel často opakoval: «Jestliže se nenaučíte ovládat sami sebe, budou vás ovládat jiní».
Totéž by se dalo říct o lidském zdraví – jestliže se nenaučíte ovládat vlastní nemoci, budou nemoci ovládat vás a váš život. Klíčovým vztahem k vykořenění nemoci je náš vztah k ní. Ustavičně si říkáme, že nikdo nemá rád nemoci a my sami taky ne. «Hlavně nebýt nemocný!»
Když mluvíme s nějakým nemocným člověkem o jeho nemoci, často ho uklidňujeme slovy: „Určitě ji porazíš!“
Postoj formulovaný slovy «porazit nemoc» se stal naším světonázorem.
Tento světový názor nás vede k odvážnému zkoušení všemožných způsobů a různých zbraní, k urputnému boji proti nemoci. I kdybychom měli hlavu srazit, budeme bojovat. Máme totiž zato, že jinou volbu ani nemáme.
Je ale nemoc opravdu naším nepřítelem? Skutečně nad ní můžeme zvítězit?
Jestliže je nemoc vyvolána bakteriemi a viry, hledáme způsob jak bakterie pozabíjet. Avšak kolem nás je velmi mnoho bakterií, jsou doslova všude. Zničit všechny je prakticky nemožné.
My se ovšem domníváme, že se nemůžeme bakterií zbavit proto, že naše zbraň není dostatečně účinná, antibiotika nejsou dost toxická, je třeba vyprodukovat nějaká jedovatější. Nečisté síly však také nespí. Mikroby jsou stále životnější a čím dál tím míň se antibiotik obávají.
Obecně však platí, že mikrobi jsou důsledkem nemoci, nikoli její příčinou – pokud zrovna nemluvíme o infekcích. Skutečným důvodem, pro který se objevují bakterie, je skutečnost, že jsme jim vytvořili příznivé podmínky.
V Traktátu Žlutého císaře o vnitřním“ (někdy také „Vnitřní kniha Žlutého císaře“) se píše: „Zhoubnému větru a zdrojům nemocí je třeba se vyhýbat», to znamená, že je lepší předem se chránit škodlivého, než s ním vstupovat v boj. Protože „Boj tento nikdy neskončí“.
Stejně jako v počítačové hře, kde je cílem dostat se na vyšší úroveň. Avšak na každé nové úrovni se objevují nové a nové překážky, další potíže.
Když se zastavíte a pustíte se do ničení překážek, nahradí je ještě daleko větší množství překážek nových a na další úroveň se nedostanete nikdy.
Pokud však budete pokračovat v co nejrychlejším pohybu směrem k cíli a budete se snažit nepřátelům vyhýbat, nevěnovat jim pozornost a nevcházet s nimi do kontaktu, získáte šanci na vyšší úroveň proniknout. Je proto velmi důležité pamatovat si, co je naším hlavním cílem, abychom nevyplýtvali veškerou energii už v polovině cesty.
Některé nemoci s bakteriemi nijak nesouvisejí.
Západní medicína je nazývá nemikrobiálními záněty nebo také autoimunitními onemocněními.
Vlastní imunitní buňky náhle začnou pokládat jiné normální zdravé buňky za nepřítele, vrhají se na ně a ničí je. Jak může k takové nenormální situaci dojít? Je to obvykle důsledek našeho nestabilního emocionálního stavu.
Každé negativní emoci odpovídá patřičný syndrom:
- Rozzlobíme se – bolí nás pod žebry
- Polekali jsme se – řežou nás oči
- Lidé s nepoddajnou povahou často trpí bolestmi kolen
- Lidé se sklony k zádumčivosti a sklíčenosti trpí často na astma
A ještě jsou tu bolesti hlavy, žaludeční vředy, artritida, lupus, ekzémy – každá z těchto nemocí má svou příčinu, odpovídající duševní stav.
Těžko má smysl vést boj s negativními emocemi. Ty je třeba mírnit, uvolnit se a nechat je odplynout.
Čím aktivnější odpor jim klademe, tím více škody v organismu vznikne. Protože bojujete se stínem na zdi, mlátíte do něj pěstmi a kopete nohama. Stín však není ničím jiným, než odrazem vašeho vlastního duševního stavu. Když vyčerpáni bojem spadnete na zem, stín ze zdi zmizí. Jakmile se však postavíte, objeví se znovu. A všechno so opakuje stále dokola.
Je třeba odhalit podstatu nemoci, pochopit, že žádný nepřítel neexistuje, nepřítelem se nemoc stává teprve když se s ní pustíte do boje. A také ona bude s vámi bojovat – až do konce.
Není třeba věnovat nemoci příliš mnoho pozornosti, lepší je se s radostí a v klidu věnovat svému životu.
Gleb Poroger
Jak si zachovat zdravé cévy – výživa a pohyb
9 příznaků vysoké hladiny krevního cukru, které obvykle přehlížíme