Unikátní Feldenkraisova metoda zbaví oči chronického napětí a uvolní vám šíji, ramena a záda.


Feldenkrais studoval tělo v pohybu s přesností, jakou jsem nikde jinde nenašel. Divadelní a filmový režisér Peter Brook

Moše Feldenkrais se narodil v roce 1904. Pro jeho pozdější objevy a vytvoření sestav cviků mělo zásadní význam opakované zranění kolene. Především byl však Feldenkrais významným vědcem. Studoval na Sorbonně fyziku, matematiku a strojní inženýrství. Spolupracoval s Joliotem Curie a přispěl svým dílem k vývoji atomové bomby v rámci utajovaného projektu Manhattan.

Nikdy ho však neopouštěl veliký zájem o některé fyzické aktivity, především o judo. Stal se jedním z prvních Evropanů, kteří získali černý pás. Právě judo podnítilo Feldenkraisův hlubší zájem o vývoj lidského pohybu. V pediatrické ordinaci své ženy pozoroval kojence a malé děti. Zajímal ho způsob, kterým se učí pohybovat – od přetočení na bříško až po první kroky. Uvědomil si, že děti se spontánně pohybují tím nejhospodárnějším způsobem.

Po válce mu nehoda autobusu způsobila zhoršení starého poranění kolene. Lékaři prohlásili, že bez operace nebude už nikdy chodit. Dávali však pouze padesátiprocentní záruku úspěšnosti. Feldenkrais se rozhodl najít jiné řešení. Studoval anatomii a fyziologii, neurofyziologii, pohybovou terapii, psychoterapii i duchovní cvičení, jógu, akupunkturu a hypnózu. Využil vědecké znalosti, zkušenosti z juda a poznatky z pozorování nejmenších dětí. Našel způsob, jak probudit v tělesné paměti uložené základní procesy umožňující malým dětem naučit se pohybu. Klíčem k léčení je uvědomovat si, co děláme. Způsob pohybu má v paměti těla každý uložen od dětství. Má o něm svoji určitou přesnou představu. Na základě toho Feldenkrais pochopil, že pohyb nemusí skutečně vykonat, jeho tělo se však může inervovat už představou pohybu. Dokázal obnovit pohyblivost poraněného kolene natolik, že mohl znovu začít cvičit judo.

Když se mu podařilo stejnou cestou zbavit bolestí také jednoho z kolegů, uvědomil si, že by mohl pomáhat jiným. Předpokladem mu byl individuální přístup ke každému člověku. Každý člověk je originál a je třeba respektovat jeho fyziologické a psychologické zvláštnosti. Feldenkrais přednášel o svém výzkumu vztahu mezi pohybem a vědomím po celém světě. Cvičení nechal patentovat jako „metodu“, přestože jako metodu, jako souhrn přesně stanovených postupů, je nepoužíval. Nejde o nějaké ustálené rehabilitační postupy. Jde o přístup. Feldenkrais sám používal názvy „Funkční integrace“ a „Pohybem k sebeuvědomění“. Přesto vešly ve známost a dodnes jsou označovány za „Feldenkraisovu metodu“. Doktor Feldenkrais zemřel v roce 1984 v Tel Avivu.

Při získávání informací o světě, který nás obklopuje, závisíme na zraku více než na kterémkoli jiném smyslu.

Abychom si zachovali zdravý zrak, měly by oči mít možnost využívat celý rozsah akomodace, jehož jsou schopny, od nejbližších po nejvzdálenější objekty. V dnešní době se však člověk nejčastěji soustřeďuje na objekty blízké, například při četbě, sledování televizoru nebo počítačového monitoru, při práci s elektronikou. Toto převládající pozorování blízkých objektů je jednou z hlavních příčin vzniku chronického napětí očí, šíje, ramen a zad.

Dole uvedené jednoduché cvičení vám pomůže uvědomit si existenci napětí a snížit zátěž očí. Protože existuje vzájemná těsná souvislost mezi napětím očí, tonusem šíjového svalstva a stavem těla, brzy se přesvědčíte, že uvolnění očí je doprovázeno také uvolněním napětí obličejových, šíjových a ramenních svalů.

Uváděné cviky se dají provádět vsedě nebo vleže. Základní doporučení zní: nespěchejte, každý pohyb je třeba provádět pozorně a soustředěně (pohyby konáme drobné a lehké), snažit se uvolnit a po každém provedeném pohybu chvilku odpočívat. Lepší je toto cvičení provádět tak, že si přečtete popis jednoho pohybu a poté ho se zavřenýma očima provádíte. Můžete také někoho požádat, aby vám text předčítal. Pokud nosíte čočky nebo brýle, před cvičením je vyjměte respektive sejměte.

1. Zavřete oči. Představte si, že se díváte na kulatý balónek daleko na obzoru před vámi. Vyberte, jakou bude mít barvu a velikost. Vypadat by to mělo asi takhle:

2. Představujte si, že míček se na horizontu přemisťuje velice pomalu nejprve trochu doprava a potom doleva. Mějte oči zavřené a pohybujte jimi ze strany na stranu podle toho, jak se balónek ve vašich představách pohybuje. Každý pohyb opakujte čtyři až osmkrát.

Nenapínejte oči. Pohybujte jimi velice pomalu. Dýchejte zvolna. V určitých bodech se vaše oči budou nejspíš pohybovat nerovnoměrně. Balónek bude jakoby poskakovat, nebo se vám chvilkami bude ztrácet z dohledu.

3. Teď zaměřte pozornost pouze na pravé oko. Představujte si, jak se balónek pomalu přemisťuje doprava a zase zpět do středu horizontu. Zavřete oči a v představách sledujte pohyb balónku pouze pravým okem.

Pozornost soustřeďte pouze na pravé oko. Okem pohybujte uvolněně, tak, aby to bylo stále pohodlné, nikoli až do kraje. Nenapínejte je, netlačte ho doprava silou. Pokud pohyb v určitých bodech nebude plynulý, pohybujte okem ještě pomaleji. Uvolněte tvář, šíji i ramena.

4. Pozornost stále zaměřujte pouze na pravé oko. Představujte si, jak se balónek nyní pohybuje podél horizontu doleva a zpět do jeho středu. Zavřete oči a sledujte balónek pravým okem.

Vynakládejte co možná nejmenší úsilí. Ztrácí se vám balónek chvílemi z dohledu? Aby se pohyboval plynule, pohybujte okem co nejpomaleji. Dýchejte zvolna. Po několika pohybech si dejte odpočinkovou pauzu. Odpočiňte si, uvolněte oči. Uvědomte si rozdíl mezi svým pravým a levým okem.

5. Nyní pozornost zaměřte pouze na levé oko. Představujte si, jak se balónek pomalu přemisťuje podél horizontu doleva a pak zase zpět do jeho středu. Zavřete oči a sledujte jeho pohyb levým okem.

Pohyb musí být mírný, nesmí v oku působit žádné pocity nepohodlí. Uvolněte čelisti a čelo. Levé oko nenapínejte. Pohyb se zlepší sám od sebe.

6. Stále je aktivní pouze levé oko. Představujte si, že balónek se pomalu pohybuje podél horizontu doprava a zpět do jeho středu. Zavřete oči a sledujte jeho pohyb levým okem.

Pohyb musí být velice pomalý. Soustřeďte se na jeho příjemnost a snadnost.

7. Teď si představujte, že balónek se pohybuje pomalu vlevo a potom vpravo. Oči máte zavřené a sledujete jeho pohyb oběma zároveň.

Cítíte, že oči se teď pohybují plynuleji?

8. Nyní provedete cviky zaměřené na blízké a daleké vidění. Představujte si, že balónek je na vzdáleném horizontu. Sledujte, jak se začíná stále víc a víc přibližovat, dokud nebude pouhých pár centimetrů od vašeho obličeje. Potom si znovu představte, jak se balónek vzdaluje na daleký obzor. Po každých několika pohybech si dejte pauzu.

Všimněte si, že v některých bodech je představa balónku snazší než v jiných. Někdy se balónek bude zdát rozmazaný nebo vůbec zmizí. Velmi pomalé provádění vám pomůže postupně vyvážit pohyby očí.

9. Teď si představujte, že balónek se pohybuje po horizontu směrem doprava a zastaví se v krajním pravém bodu. Potom sledujte, jak se vám postupně přibližuje k obličeji, až je velký a měkce se dotýká vaší tváře. Dále si představujte pohyb opačným směrem. Zjistěte, zda nejsou napjaté nejen oči, ale také obličejové, mimické, ramenní a šíjové svaly.

Nenapínejte oči. Pohyby musejí být pouze příjemné a snadné. Pokuste se myšlenkově zastavovat balónek v různých polohách mezi dvěma krajními body, tak, aby byl zřetelně a ostře viditelný.

10. Analogicky provádějte stejné pohyby také zleva— balónek se pomalu přibližuje vašemu obličeji, zvětšuje se a nakonec se měkce zastaví blízko vaší tváře.

Po absolvování celé sestavy se zaměřte na rozdílné pocity, které teď máte v obou očích.

=========
6 jednoduchých způsobů zlepšení paměti
Leonardův režim: jak se vyspat během několika hodin denně

Více pro kondici: