Život podle přesně daných pravidel bývá jednoduchý a pohodlný. Pokud jde o zdraví, dávají lidé přednost jisté opatrnosti a domnělé spolehlivosti. Je to přece pouze lékař, kdo dokáže stanovit diagnózu a jenom léky nám vrátí ztracené zdraví. A tak jsou pokyny lékaře svědomitě plněny a léky užívány. Své tělo lidé zkrátka svěří pouze odborníkům, „kteří se v tom vyznají“. Každý je si jist, že tohle je ten správný postup.
Většina názorů na lidské zdraví nemá žádný reálný základ. Některé máme od rodičů, další přejímáme jako jakési obecně uznávané pravdy. Nikomu to nevadí, nikdo není proti. Lidé se těmito názory řídí a stávají se slabými, bezmocnými a závislými na lékařích.
Přečtěte si deset takových „obecně uznávaných pravd“, na které můžete v klidu zapomenout. Žádnou škodu tím svému zdraví nezpůsobíte.
1. «S nemocí se musí bojovat».
Tak tohle tvrzení můžete směle poslat do sběru a rovnou se sebou uzavřít mírovou dohodu. Nemá smysl bojovat sám proti sobě. Nemoc, to je ztráta vnitřní rovnováhy. Není nepřítelem, je spíš průvodcem. Prostřednictvím tělesných příznaků se vám dostává informace o tom, že jste opustili své předurčení, jste psychicky přetíženi, nebo vás trápí vnitřní citové problémy.
A svému tělu poděkujte, že o vás projevilo starost.
2. «Lékař má vždycky pravdu».
Jenomže to vy sami jste ho vybavili takovou mocí! Můžete mu ji zase odebrat. Podívejte se na toho pána či paní „v bílém“ pozorněji. Stejně jako miliony jiných lidí má své zvyky, své názory, přičemž ne vždy zrovna ty nejpravdivější. Kdybyste se s ním potkali někde venku, určitě byste s ním tak pokorně nesouhlasili. Jakmile si však navlékne bílý plášť, automaticky mu poskytujete právo „vyřknout nad vámi svůj ortel“.
Uvědomte si, že lékař nepřebývá ve vašem těle. Může se mýlit. Může mít málo znalostí, špatnou náladu, nedobrý charakter, může ho trápit nespavost a to vše se v té či oné míře odrazí na jeho mínění o vás a vašem zdraví.
3. «Nemoc není vždycky hned patrná, nutná jsou další vyšetření».
Chcete-li si uchovat zdraví a radost ze života, nehledejte problémy tam, kde nejsou. Nemoc je pouze tehdy nemocí, když vám opravdu není dobře, ne když vás náhodně někde píchne. Organismus sám všechno dobře ví a umí vám dát vědět. Není lepší zdravotní prevence než dobrá nálada a veselý úsměv.
4. «Lékařům je třeba důvěřovat».
Apriorní bezpodmínečné podřízení lékařské autoritě vyřazuje ze hry váš zdravý rozum a lidskou důstojnost. Máte právo vědět proč, máte právo se ptát. Máte právo nesouhlasit nebo pochybovat o metodách léčení. Znáte přeci své tělo a umíte nést odpovědnost.
5. «Nemoci vyvolávají viry a mikroby».
To se domnívá drtivá většina lidí. Nemoc však nejsou čistě jen viry, ale také důsledky nesprávných přesvědčení, chybných myšlenek, poruch vlastní identity. Bolí vás hlava, přestaňte ji trápit myšlenkami. Tlak šel nahoru, tíží vás nevyjádřené city. Záda máte „jako vejpůl“… naložili jste si toho příliš…
Veliké množství nemocí má psychické příčiny. Pokud jsou správně určeny, dochází k uzdravení.
6. «Léčit mohou jenom léky».
Už mnohokrát byly provedeny výzkumy s použitím placebo efektu. Část pacientů dostávala účinný lék, část pouze neúčinnou tabletu, o jejíž neúčinnosti však nevěděli. Přesto bylo léčivého účinku dosaženo u obou skupin. Působení „léku“ bylo tedy založeno pouze na víře pacientů v jeho účinky.
7. «S narůstajícím věkem se zdraví zhoršuje».
Pojem «věk» znamená pro každého něco jiného. Někdo se v pětatřiceti cítí jako stařík nebo stařenka, jiný má v devadesáti za to, že to nejlepší je ještě před ním. Pokud jde o čas nástupu bezmoci stáří, lidé programují sami sebe.
Svou «mez» často sami označují v rozmluvě se známými nebo příbuznými. Čím dále ji v čase posunou, tím déle si budou užívat mládí, krásy a zdraví.
8. «Stanovenou diagnózu musí člověk přijmout».
Sloveso «přijmout»je tu třeba nahradit slovesem «ověřit». Jako všichni obyčejní lidé, také lékaři se mohou mýlit – berte v úvahu lidský faktor. Ověřte si diagnózu nejméně na třech různých nezávislých místech. A zejména: věřte sami sobě.
9. «Zdraví je nedosažitelný cíl».
Klidně si takový cíl odpusťte. Zdraví je především prostředek. Dokud nebudete vědět, kvůli čemu máte být zdraví, nemá smysl se namáhat. Pouze skutečné cíle, přání, touhy a sny, s nimiž jste šťastní, zdraví a plní sil, jsou schopny vytáhnout vás z obvyklého stavu.
10. «Chronických nemocí se člověk nezbaví».
Žádné značkování! Zbavuje vás to individuality a vnucuje určitý způsob života, myšlení i vztahu k okolí. Nejste ani „hypertonik“, ani „srdcař“, ani „astmatik“… to o vás nic neříká. Vy jste vy, jste osobnost sama o sobě, nikoli nositel zdravotního problému.
Za prvé, uvědomte si, jaké druhotné výhody vám nemoc přináší. Za druhé, přesně si představujte, co budete dělat, až se jí zbavíte.
«Jsem hypertonik» – tohle pronést je opravdu jako nalepit si značku na čelo. Používejte raději slovesa. „Bolí mě hlava“, „škrábe mě v krku“ – dovoluje to chápat nemoc jako proces, který probíhá a přejde. Má svůj začátek a má konec. Nechte své tělo na pokoji, zbavte se hloupých přesvědčení a názorů. Každý den sami se sebou rozmlouvejte, ponořte se hluboko do své mysli.
Všechno, co zvenčí vypadá správně, nebývá vždycky správné vnitřně. Jste malým vesmírem žijícím podle svých pravidel a zákonitostí. Důvěřujte jenom sami sobě, svému tělu. Nespěchejte svěřit se do rukou lidí, kteří vás neznají ani čtvrt hodiny. Své zdraví vytváříte sami svými myšlenkami, jistotami a přáními.
Endokrinolog Robert Lustig: Droga povolená na celém světě
Kortizol, estrogen, inzulin: jak výživou dosáhnout rovnováhy nejdůležitějších hormonů