To, co jíme, může vypovědět mnohé o tom, jaké emoce potlačujeme. Lidé své ukrývané nebo potlačené emoce vyjadřují množstvím různých způsobů, včetně jídla.
Jídlo je pro člověka něco víc než jenom pouhá biologická potřeba. Nazíráno symbolicky má jídlo vztah ke všemu materiálnímu. K tomu, jak milujeme a jak jsme milováni. K tomu, jaký máme kontakt se světem.
Člověk, který odmítá jíst anebo jí příliš málo, vyjadřuje v jistém slova smyslu touhu přestat žít. Jestliže někdo naopak jí příliš mnoho, nasvědčuje to přání přežít skutečné anebo jen představované nebezpečí.
To, co jíme, může říci mnohé o tom, jak se cítíme. Teoreticky by by nám každé dobře připravené jídlo mělo chutnat – už proto, že nám poskytuje nezbytné nutriční látky. Přesto však nám některé jídlo chutná mnohem víc než jiné. Proč?
Doktorka Diane Minichová z Clevelandu se z pohledu dietoložky pokusila rozšifrovat emoce ukrývající se za tíhnutím k různým druhům potravin. Podívejte se, co se jí podařilo zjistit.
Ostré či výrazně kořeněné jídlo a smutek.
Slovem „ostrý“ nebo „řízný“ lidé už dost dlouho popisují nejenom jídlo. Těmito slovy bývají také popisovány určité situace anebo lidé, kteří životu dodávají šmrnc a nadšení, zkrátka „říz“. Když je nějaká situace nudná, fádní nebo nemá spád, potřebuje dodat „říz“, neboli něco zajímavého, poutavého. „Ostrost“ či „říznost“ se do této poněkud jiné oblasti nepřesunula náhodou.
Doktorka Minichová se domnívá, že na ostré jídlo máme chuť tehdy, když je nám smutno a rádi bychom svůj život oživili něčím, co by ho zbavilo nudy a nevýraznosti. Na ostré jídlo máme chuť proto, že chceme do života dostat víc emocí, chceme aby byl naplněnější a plný elánu.
Jenomže často nemáme ani tušení, o co nám ve skutečnosti jde. A vyzkoušet něco nového se bojíme. Svou nenaplněnou touhu si tedy kompenzujeme ostrým jídlem.
Pečivo a rutina.
S chutí na tento druh jídla se setkáváme nejčastěji. Zdá se, jako by někteří lidé byli doslova posedlí sladkým pečivem a bonbóny. Ale proč to tak vlastně je?
Osoby, které přitahuje tento druh jídla, doslova vyčerpává jejich každodenní rutina. Chytají se sacharidů jako kouzelné hůlky, schopné vrátit jim ztracenou energii. Sladkosti jim pomáhají alespoň symbolicky si dopřát tu radost, kterou ve svém životě postrádají.
Milovníci slaného.
Ve většině profesionálních kuchařských receptů je uvedeno vhodné množství soli. Takže ne „podle chuti“, jak to často najdeme v různých po domácku předávaných receptech. Správné množství soli má chuť jídla pouze vylepšit a nepřebíjet její další odstíny.
Jsou však lidé, kteří si alespoň špetku soli přidají do všeho, ať je původní recept jaký chce. Na sladké moc nejsou, zato mají ustavičně chuť na něco slaného.
Podle zjištění doktorky Minichové ti, kdo mají stále chuť na slané, nejčastěji trpí vnitřní citovou rozháraností. Mohou například pociťovat silný neklid, trpět chronickou úzkostí nebo mít jiné problémy. Sůl povzbuzuje pohyb vody v organismu a pojídání slaných jídel je způsobem vyjádření vnitřního neklidu.
Chuť na něco křupavého.
Kdybychom se chuti na křupavé věnovali s větší pozorností, zjistili bychom, že většina milovníků křupavých dobrot typu čipsů nebo popcornu je nemiluje pro nějaké jejich zvláštní chuťové vlastnosti nebo proto, že jim připadají extrémně dobré, ale právě proto, že křupají. Krom toho se ani nijak nesnaží to křupání nějak tlumit nebo maskovat. Naopak, oni si ho užívají.
V tomto případě může potlačovanou emocí být velmi pravděpodobně hněv. Křupání je pro tyto lidi svého druhu „vrčením“, kterým okolnímu světu demonstrují svůj skrytý hněv. Je to také skvělý způsob, jak upoutat pozornost, když se nám zdá, že nás ostatní ignorují.
Měkká textura.
Lidé, které přitahuje spíše měkké jídlo, jako jsou třeba rýže, těstoviny, chleba a jiné, ve svém životě nejvíce ze všeho touží po pohodě a komfortu. Přáli by si, aby je někdo hýčkal, utěšoval, chránil a měl rád.
Měkká textura vyvolává stejné fyziologické pocity, jako něžné objetí. Na takové „útěšné“ jídlo míváme chuť, když nám nastávají nelehké časy.
Souvislost mezi jídlem a podvědomými emocemi je zcela reálná. A i když snad nedokáže v úplnosti objasnit procesy probíhající v lidském podvědomí, přece jen poukazuje na některé problémy hodné pozornosti. Vždyť každý má určité potlačené emoce a každý někdy má tomu odpovídající chutě na něco moooc dobrého… samozřejmě podle svého konkrétního naladění.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>12 příznaků, že příliš málo pijete
6 zvláštností stravování „skřivanů“
