Často zdůrazňuji, že člověk se nemůže uzdravit, dokud sám sobě neodpustí. Je to zásadní etapa, která nám dává nejenom možnost obnovy naší lásky k sobě samému, ale také obnovy srdce a krve našeho fyzického těla. Nová krev, naplněná energií obnovené sebelásky, omývá celé tělo, podobná zázračnému balzámu a na své cestě tělem uzdravuje všechny jeho buňky. Je možné, že vám rozum brání v něco takového uvěřit, přesto však to vyzkoušejte. Nemůžete nic ztratit. Tady jsou etapy skutečného odpuštění, kterými už prošly tisíce lidí:
1. Určete své emoce – často jich bývá několik. Uvědomte si jasně, z čeho obviňujete sebe nebo někoho jiného a jaké pocity to ve vás vyvolává.
2. Přijměte odpovědnost. Projevit odpovědnost znamená uvědomit si, že vždycky máte možnost volby – reagovat s láskou nebo se strachem. Čeho se bojíte? Uvědomte si, že se možná bojíte být obviňováni z toho, z čeho obviňujete někoho jiného.
3. Pochopte toho druhého a zbavte se napětí. Abyste to dokázali, představte si sebe na jeho místě a pokuste se vcítit do jeho úmyslů. Zamyslete se nad tím, že také on možná obviňuje sebe i vás ze stejné věci, z jaké vy obviňujete jej. A bojí se stejně jako vy.
4. Odpusťte si. Toto je nejdůležitější část odpouštění. Abyste si mohli odpustit, přiznejte si právo bát se, projevovat slabost, mýlit se, mít nedostatky, trápit se a zlobit. Přijměte se takoví, jací jste v tuto chvíli, s vědomím, že je to dočasný stav.
5. Vciťte se do přání prosit o odpuštění. Abyste se na to připravili, představte si, že prosíte o odpuštění člověka, kterého jste odsuzovali a kritizovali nebo z něčeho obviňovali. Pokud ve vás tahle představa probouzí pocity radosti a volnosti, jste připraveni k dalšímu kroku.
6. Setkejte se s člověkem, kterého chcete požádat o odpuštění. Vysvětlete mu své pocity a požádejte o odpuštění za to, že jste ho odsuzovali, kritizovali nebo nenáviděli. O tom, že vy sami jste mu odpustili, mluvte pouze pokud by na to on zavedl řeč.
Rady: dopřejte si čas k projití všech etap odpuštění. Na jeden krok můžete potřebovat den a na jiný celý rok; nejdůležitější je, aby vaše přání projít všechny kroky bylo upřímné. Čím silnější bylo psychické trauma a čím silnější je odpor vašeho ega, tím více času budete potřebovat.
Bude-li pro vás krok 6 příliš těžký, vězte, že to se bouří vaše ego. Pokud si říkáte: „Proč bych měl prosit o odpuštění člověka, kterému jsem neublížil já, ale on ublížil mě? Měl jsem všechny důvody se na něj zlobit!“ – to promlouvá vaše ego, nikoli vaše srdce. Největší touhou vašeho srdce je žít v míru a s účastí k druhým.
Nebuďte rozpačití, jestliže člověk, kterého jste požádali o odpuštění, nebude reagovat tak, jak jste očekávali. Některé věci nelze předem odhadnout. Může nereagovat, změnit téma hovoru, odmítnout je, začít plakat, prosit o odpuštění vás nebo vás objímat, cokoli. Snažte se chovat k jeho citům se stejným porozuměním, jako k vlastním.
Jestliže doufáte, že člověk, kterého hodláte navštívit, pochopí hloubku vašeho trápení a požádá o odpuštění vás, pak jste mu dosud neodpustili. Nezlobte se však na sebe. Potřebujete jen více času na kroky 2 a 3. Nejspíš jste mu už odpustili rozumem, ale dosud ne i srdcem. Odpustit rozumem znamená pochopit motivaci jeho jednání, jeho důvody, to však nepřináší ani ulehčení, ani vnitřní osvobození. To se stává dost často. Odpuštění rozumem je dobrý začátek, neboť svědčí minimálně o dobré vůli.
Pamatujte, že úplně někomu odpustit vůbec neznamená souhlasit s tím, co udělal. Znamená to, že se na něj díváte očima srdce a vidíte v hlubině duše dotyčného něco důležitějšího než to, z čeho jste ho obviňovali. Díky úplnému odpuštění bude pro vás daleko snazší být sám sebou a projevovat své lidské city.
Tělesné indikátory nemocí
K čemu je nám nemoc?