Čokoholici mezi námi: Je závislost na čokoládě realitou?

Možná jste už někdy zaslechli, jak o sobě někdo prohlásil, že je závislý na čokoládě. Že by bez lahodné pochoutky rozplývající se na jazyku jeho nebo její život ztratil smysl a jakékoli výživové tipy, které z jídelníčku čokoládu z nějakého důvodu vyřazují, považuje za rouhačské nesmysly. A možná to nebyl ani nikdo známý, možná jste to byli vy! Existuje však něco jako čokoholismus?

Závislost na jídle rozhodně není žádné sci-fi. Každý člověk je samozřejmě svým způsobem závislý na jídle už jen proto, že bez něj naše tělo příliš dlouho nevydrží. Zde ale mluvíme o skutečně neovladatelné touze po konkrétní potravině.  V takzvaném prvním světě, kde otázku hladomoru již dávno nahradil problém přebytku, má mnoho obyvatel potenciál propadnout psychogennímu přejídání.

Civilizace přeje přecpávání

Člověku, který sáhne po jídle jako po medicíně na špatnou náladu, se říká emoční jedlík. Jídlo mu jednoduše dělá dobře, takže, pokud je jeho psychické rozpoložení z jakéhokoli důvodu narušeno, sáhne po osvědčeném léku. V takovém případě ale potraviny neslouží k doplnění energie nebo nasycení prázdného žaludku, ale pouze ke zlepšení nálady. Emoční jedlík tedy konzumuje více jídla, než jeho organizmus skutečně potřebuje. Člověk tak snadno přibírá na váze, s čímž se pojí pocity selhání a negativní vnímání vlastního těla. A lékem na takové stavy je samozřejmě opět jídlo. Tyto situace se sice vztahují na jídlo obecně, čokoláda ale často při této poruše příjmu potravy hraje důležitou roli.



Existují prostě chvíle, kdy nejsme schopní pustit z hlavy představu hnědé laskominy, a to v libovolné formě. Od lákavé bonboniéry čokoládových mořských plodů Laguna, kterou jste dostali k narozeninám, přes čokoládovou tyčinku na svačinu pro děti, až po zbytek tabulky tmavé čokolády na vaření Carla čekající v kredenci od posledního nedělního pečení. V souvislosti s menstruačním cyklem se u žen hovoří o zvýšené chuti na sladké, ale potřeba ukojit náš mlsný jazýček se neomezuje jen na jeden týden v měsíci. Můžeme však hovořit o závislosti, která by se dala přirovnat třeba k alkoholismu?

Co na to říkají vědci?

Čokoláda skutečně obsahuje látky, u kterých není asociace s jistou formou závislosti zcela od věci. Například z tryptofanu, esenciální aminokyseliny, kterou v čokoládě najdete, naše tělo syntetizuje serotonin, hormon štěstí. Právě proto pravděpodobně sáhneme po čokoládě, když máme den pod psa. Náš mozek by totiž rád zažil alespoň trochu štěstí a podle předchozí zkušenosti s čokoládou již ví, že sladká lahůdka nás na chvíli skutečně vyvede z chmur. Další látkou, která má potenciál pro vytvoření závislosti, je fenylethylamin, jemuž se říká čokoládový amfetamin. V těle způsobuje pocity vzrušení a přitažlivosti.

Ačkoli čokoláda splňuje základní vlastnosti závislosti, tedy intenzivní chuť na danou potravinu, ztráta kontroly nad jejím užíváním a pokračování v užívání navzdory negativním následkům, výzkumníci se zdráhají ji jako návykovou látku označit. Takzvané craving, které se do češtiny překládá jako bažení, tedy nekontrolovatelná touha po něčem, je ale i vědci považováno za reálné. Zvláště pak u žen.

Čokoholismus je tedy stále termínem, kterým se někdo může dělat spíše zajímavým. Zatím se tedy bohužel nelze ohánět závislostí na čokoládě jako lékařskou diagnózou, když si u svého šéfa chcete vydupat čokoládovou fontánu na pracovišti.