Co nám podle psychosomatických odborníků říká naše tělo

Co to je psychosomatika a čím se psychosomatický přístup k onemocnění liší od běžného „lékařského“?

Psychosomatika (ze starořeckého ψυχή, psyché – duše a σῶμα, soma – tělo) je směrem psychologie zaměřeným na zkoumání vlivu psychických faktorů na vznik a průběh somatických (tělesných) onemocnění.

V čem je rozdíl mezi psychosomatickým a klasickým lékařským přístupem k nemocím a jejich příznakům?

MEDICÍNAPSYCHOSOMATIKA
Rozdíl na pojmové úrovni
«Je vředař», «má rakovinu“ atd.

Onemocnění je určující, identifikující charakteristikou člověka.
Nemoc je vnímána jako něco určitě špatného, jako cosi, co zvnějšku deformuje samu podstatu člověka, co neodpovídá ideálně fungujícímu organismu.

Něco, co organismus hluboce znehodnocuje a ničí.

Nemoc je povrchní proces. Nedotýká se lidského nitra ani sebeidentifikace.

Jsem zdravý! Ale kašlu a teče mi z nosu. Mám příznak.
Teď to bolí, to znamená, že před tím to nebolelo a může to zase nebolet – přejít.

Nemoc
V tomto paradigmatu je nemoc nesmyslná a nelítostná. Je to „nešťastná náhoda“.

Nemoc je válka. Bojujeme a hyneme, nebo vítězíme a zabíjíme.

Člověk s nemocí bojuje, klade jí odpor, potlačuje ji!

Nemoc je proces těsně spojený s lidským životem a chováním napomáhající našemu rozvoji.

Za pomoci onemocnění rosteme, rozvíjíme se a měníme, «překračujeme sami sebe».

Je naším průvodcem, Mistrem, přináší nám cenné informace.

Nemoc není náš nepřítel, nejčastěji je to zpětná vazba světa na náš způsob existence.

Zdraví
Ve své většině se lékařství jen zřídka zabývá zdravím, snad jen fyziologové.

Medicína zkoumá nemoci.

Zdraví je rovnováha a vyváženost, objekt zkoumání a poznávání.

Nemoc je pouhým bodem na cestě zdraví; ukazatelem, že jsme se vychýlili z rovnováhy k níž se můžeme zase vrátit.

Co nám říkají v těle probíhající procesy z hlediska psychosomatiky?

Zánět. Organismus tak ilustruje situaci existujícího vnitřního konfliktu. Je jedno, kde se zánět projevuje – na kůži, v krku, na zubech, nervech nebo vnitřních orgánech. Ať se projeví kdekoli, zánět vždycky znamená boj a odpor. Jedna část bojuje s druhou.

Tento boj může znamenat vnitřní konflikt „idejí“, „ideálů“, pojmů „správně“ a „chci“, „myšlenek“ a „citů“ atd. Vždy je důležité si vzpomenout, co se v životě odehrávalo v okamžiku propuknutí zánětu. Zda k té či oné situaci nemáme dvojaký vztah.

Čím silnější je zánět, tím větší je konflikt. Čím větší je postižená oblast, tím větší je význam tohoto vnitřního konfliktu pro náš život.

Hnisání. Charakterizuje proces, kdy do těla proniklo něco „cizorodého“. Za pomoci leukocytů buduje tělo ochranný kokon.

«Cizorodým“ myslím cizí ideu, myšlenku, vůli, něco vnuceného, tedy něco, s čím nesouhlasíme.

Z nedostatku síly toto něco odmítnout, hlasitě s tím nesouhlasit a dát to najevo svým chováním člověk volí trápení a soužití s tím něčím. To cizorodé něco navíc ovlivňuje přímo jeho život.

Ke hnisání také dochází, když člověk sám přijme/zvolí/zasadí cizí myšlenku do svého světonázoru.

Přitom však cítí, že je to myšlenka doprovázená „spoustou všelijaké špíny“, že je v podstatě cizorodá a nepřijatelná jeho životním zásadám a hodnotám vytvořeným výchovou a jinými faktory.

Sílu k rychlé likvidaci «nákazy» nemá. Co má změnit na úrovni svého jednání nechápe. Nemění tedy nic.

V takovém případě tělo, které má o ně starost, navrhuje: «Pojďme to, co nás dráždí, izolovat a vydržme. Před problémem se ohradíme“.

Existuje dokonce výraz «rozříznout vřed“ ve smyslu «vyřešit problém».

Nádor. Traumatizující událost, idea, sebeidentifikace, „nespravedlivost“, která začala ve vašem životě zabírat příliš mnoho místa a strhává na sebe lví díl vaší pozornosti. Doslova tedy narušuje vaši životnost. Fyzicky to vypovídá o tom, že něco se stalo větším, než to bylo.

V podstatě to nemusí být jenom nádor, ale také absces nebo cysta. Něco se zvětšilo. Fyziologicky to mělo normální rozměry a pak to začalo zabírat příliš mnoho místa.

Čím větší je nádor, tím více pozornosti vyžaduje konkrétní aspekt života. V životě člověka se tedy doslova objevuje něco SUPERVÝZNAMNÉHO, něco, na co upnul svou pozornost a ignoroval vše okolo, kvůli čemu se připravil i zemřít. Může to být smrt blízkého člověka nebo vyhazov z práce. Nejčastěji to probíhá na podvědomé úrovni, někdy je to evidentní i na té vědomé.

Křeče. Je jedno, kde. Každá křeč je snahou udržet to, co už máme. Zaseknout a držet. Udržet starou situaci. Nevpustit nic nového.

Svědění. Svědit může na různých místech. Jestliže to svědí dlouho a všude, je to důležité téma. Obecně téma netrpělivosti, neklidu, nervozity. Proces drbání na fyziologické úrovni imituje proces kopání. Svědění je naléhavým přáním dokopat se podstaty. Když chceme něco pochopit, drbeme si hlavu. A dále podle lokalizace svědění.

Únava. Nemluvíme teď o přirozené fyzické únavě, ale o tak zvané „únavě chronické“.

V podstatě je to přání něco nedělat. Člověk sám sebe nutí dělat něco, co se mu nezamlouvá.

A místo aby například změnil zaměstnání a dělal to, co mu přináší radost, dál se věnuje nemilované činnosti v touze vyhovět sociálním stereotypům.

Obecná „chronická únava“ neexistuje, vždycky jde o únavu vyvolanou konkrétním důvodem.

Věnujte pozornost také tomu, nakolik dokážete a jste schopni vyjadřovat negativní emoce. Nejčastěji to jsou hněv nebo podráždění. Také při potlačování silných emocí nebo přání dochází ke vzniku chronické únavy, vždyť emoce/přání jsou v podstatě energie. Boj a zadržování vlastní energie vedou k dvojnásobné ztrátě energie – na svá skutečná přání/emoce a na jejich potlačování.

Otázka je tu vždy jen jedna jediná. A ta zní: co konkrétně nechcete dělat?

Bolest. Bolest je přítelem, rádcem, informátorem. Bolest je signál podávaný tělem dožadujícím se pozornosti. Jestliže vás něco bolí, nepotlačujte bolest prášky. Ty domov vašeho těla před požárem nespasí. Samozřejmě, pokud jde o bolest nesnesitelnou, pak si tabletky vezměte. Dá-li se však snést, je důležité ji prožít, pozorovat, přijmout a NEBOJOVAT s ní. Protitlak jen zvýší tlak.

Abyste o bolesti získali maximum informací, snažte se ji bedlivě pozorovat.

Pozornost věnujte zejména následujícímu:

• lokalizace (právě teď, v tuto chvíli), abyste pochopili, o co podle výkladu jednotlivých částí těla jde;

• trvání (jak dlouho trvá, je pozorovatelná nepřetržitě nebo v určitých obdobích, kdy se obvykle ozývá, v jakých situacích, ráno nebo večer);

• intenzita (kdy je slabší a kdy silnější);

• povaha bolesti (bodavá, řezavá, kroutivá, tlaková, tupá atd.).

Kateřina Shtorgunová

=========
Psychosomatika: záda jsou místem, kam odsuneme všechno, na co se nechceme dívat
Kontrola zdraví: 7 biologicky aktivních bodů na chodidle.

Více pro kondici: