Slovo „vitamín“ poprvé použil polský biochemik Kazimierz Funk ve své práci popisující látky, bez kterých se lidské tělo ve výživě neobejde. Bylo to v roce 1913. Ve stejném roce americký biochemik Elmer McCollum objevil retinol. Byl to první objevený vitamín, dostal tedy název vitamín A. Druhý v pořadí byl thiamin, vitamín B. Později pak byly objeveny další vitamíny rozpustné ve vodě, které tedy kromě písmene B dostaly ještě pořadové číslo. Později však byla část z nich ze seznamu „vyškrtnuta“, proto současná medicína nezná žádný vitamín B4 nebo B7. Význam vitamínů je dnes obecně známý, jejich postavení ve výživě téměř posvátné a většina lidí se snaží je do své stravy zabudovat. Věříme, že vitamíny nám upevní zdraví, dají do pořádku trávení, odvrátí a vyléčí nemoci a prodlouží život. Je to tak doopravdy?
Mýtus. Kdo konzumuje vyváženou stravu, není ohrožen vitamínovým deficitem.
Pravda: jídelníček moderního člověka, a to i ten nejvyváženější a nejpestřejší, vykazuje u většiny vitamínů deficit 20-30 procent. Jak to bylo zjištěno?
Vědci z USA a z Francie vložili do počítače chemické složení základních jídel francouzské kuchyně a uložili mu sestavit z nich jídelníček v maximální míře bohatý na vitamíny. Příkladné menu se podařilo sestavit pouze u kyseliny askorbové: k zajištění denní potřeby vitamínu C doporučil počítač vypít denně 2 sklenice citronové šťávy. Všechny ostatní vitamíny získáváme z celozrnného pečiva, rýže, pšeničné, pohankové a ovesné kaše, mléka, vajec, másla, rostlinných olejů, masa, hovězích jater a ledvinek. Aby se však organismus opravdu „nasytil“ výživnými látkami, musel by člověk sníst koňskou dávku těchto potravin. Kupříkladu denní norma vitamínů skupiny B je obsažena v půldruhém kile pohanky a ovesných vloček. To se dá jen těžko sníst. V úvahu navíc musíme brát ztráty, vzniklé tepelnou a jinou úpravou potravin. A ty jsou značné.
Mýtus: prvními příznaky avitaminózy jsou únava a podrážděnost.
Pravda: v odborné literatuře jsou podrobně popsány příznaky nedostatku konkrétních vitamínů. V praxi se jich však organismu vždy nedostává několik, protože mnohé biologicky aktivní látky působí společně. Například nedostatek kyseliny listové může být vyvolán jak nedostatkem folátu samotného (folát=kyselina listová), tak vitamínů B6 a B12, které umožňují jeho vstřebávání.
Mýtus: čím kyselejší potravina, tím více vitamínu C v ní je.
Pravda: množství vitamínu C nemá s kyselou chutí nic společného. Nejspíš jde o omyl, kdy si lidé spojují chuť kyseliny citronové nebo šťavelové s vitamínem C. Přitom však 10 Dg syrového květáku obsahuje víc vitamínu C než citrusy. A květák, jak známo, kyselý rozhodně není.
Když už jsme u vitamínu C – je pravda, že chrání před nastuzením? Jak prokázaly vědecké výzkumy, nastydne se stejně ten, kdo vitamín C polykal, jako ten, kdo ho nejedl. Ovšem průběh nastuzení je odlišný. Lidé konzumující pravidelně vitamín C snášejí onemocnění snáz a dříve se uzdravují.
Mýtus: určit, zda má organismus toho či onoho vitamínu dostatek, se dá na základě rozboru krve.
Pravda: v mnoha případech skutečně rozbor krevní stačí. Stále však nebyl stanoven jednotný standard a dosaženo jednotného mínění o tom, kdy vlastně začíná avitaminóza. Proto můžete u různých laboratoří narazit na různé údaje. A jakoby se vědeckým snahám vysmívaly, mají některé vitamíny ve zvyku ukládat se na zkoumání jen velmi těžko přístupných místech. Například k získání věrohodných údajů o přítomnosti a úrovni hladiny vitamínu A v organismu je nutná biopsie jater.
Množství vitamínů v organismu se ustavičně mění. Sníte-li například velký červený grapefruit, už po pár hodinách se vám prudce zvýší hladina vitamínu C. Stačí však vykouření jediné cigarety a hladina vitamínu C spolu s hladinou kyseliny listové poklesne.
Mýtus: abychom byli zdraví, stačí jíst vitamínové doplňky.
Pravda: jistě, užívání některých vitamínových preparátů má svůj podložený základ. Je například známo, že kyselinu listovou by měly užívat těhotné ženy, protože brání vzniku vrozených patologií nervové trubice. Vápník spolu s vitamínem D zase brání vzniku osteoporózy v období menopauzy. Syntetické i přírodní vitaminy mají navíc stejné složení i strukturu. Jedinou výjimkou je vitamin E, jehož přírodní forma je pětkrát účinnější než varianta syntetická.
Kdybychom se však chtěli svěřit pouze vlivu pilulek, přišli bychom o další významné složky přirozených potravin, například o bílkoviny, vlákninu atd., které tabletky neobsahují. Kupříkladu obyčejné, nijak obohacované mléko je výborným zdrojem vápníku a některých vitamínů skupiny B.
Lidé se občas domnívají, že čím více vitamínů budou užívat, tím lépe. To ale neplatí. V tuku rozpustné vitamíny si organismus ukládá do zásoby. Pokud je nedokáže zpracovat, mohou v něm naopak působit jako jed a vyvolat nežádoucí reakci. Stejně tak nadbytek vitamínů rozpustných ve vodě může způsobit problémy. Přehnané dávky vitamínu C mohou vyvolat tvorbu ledvinových kamenů, průjem nebo kožní vyrážku.
Pokud je to opravdu nevyhnutelné, neměl by člověk konzumovat formou vitamínového preparátu více než 1-2 vitamíny. A vždycky až po poradě s lékařem. Je totiž třeba brát v úvahu osobu příjemce. Jiné potřeby mají mladí lidé, jiné senioři, jiné nemocní a naprosto odlišné jsou u dětí. Lidé vyznávající vegetariánskou nebo veganskou stravu jsou rovněž specifickou skupinou, u níž je třeba doplňovat vitamíny B12, B2, D, kyselinu listovou a také železo, vápník, zinek a jód.
Koření na místě léků
Zásadotvorná strava – zdroj zdraví