Jídlo a vy: kdo koho kontroluje?

Odpověď na klasickou otázku: „Proč zkrátka míň nejíš? “ existuje. Skrývá se ve třech slovech: „Poruchy stravovacích návyků“. Právě to je nejčastější příčina bránící jedinému moudrému řešení problému – sestavení racionálního nízkokalorického jídelníčku a tím i změně k lepšímu.

Málokdy úspěšnému hubnutí brání nějaké onemocnění, například hormonální porucha. Spíše se stává, že člověk nemůže nadváhu shodit výhradně pro svou vášeň k jídlu, vzácněji prostě nemá informace o tom, jak by se nadbytečného tuku mohl zbavit.

Nejrozšířenějším případem je situace, kdy člověk ví všechno o zásadách správného stravování, nejednou se pokouší zhubnout, opravdu upřímně se snaží zbavit nadváhy, ale stejně nakonec utrpí porážku v boji proti sobě samému a poruší stravovací režim.

Nejdůležitější, co si u svého stravovacího chování musíme uvědomit, je fakt, že jde o ucelený systém, sjednocující všechny naše zvyky a chutě a samotný náš postoj k jídlu. Je mnohem silnější a jeho vliv je daleko razantnější, než okamžitá rozhodnutí typu: „Tak si dám dva týdny diety a do léta zhubnu!“

V prvních dnech diety je motivace vysoká, myšlenky jsou zaměřeny na zhubnutí, člověk je plný rozhodnosti, ale později, jak koncentrace postupně klesá, začínají působit a diktovat svá pravidla dávno vytvořené zákonitosti stravovacího chování.

Hlavními příčinami stálosti našeho stravovacího chování jsou jeho „starobylost“ – vytvářet se začíná ve velmi raném dětství – a komplexnost: zahrnuje nesčetné důvody, faktory a okolnosti. Patří k nim rodinné stravovací návyky, rodičovský „povzbuzovací“ systém (známá rovnice úspěch či píle = bonbón), tradice místní kuchyně i vaše vlastní rituály, způsob života, preference, psychologické vazby, neurózy atp.

Iluze kontroly: válka proti obsahu ledničky

Nejagresivnějšími a nejnebezpečnějšími druhy poruch stravovacího chování jsou omezení. Všechna jsou spojena s pokusy kontrolovat kvalitu a množství jídla, které máme na talíři. Někdy to budí dojem přímo nelítostné bitvy s potravou.

Tři varianty omezujících poruch stravovacího chování:

– Lpění na kontrole jídla.Nekonečné držení diet, odmítání signálů vlastního organismu, tvrdá kontrola každého drobečku, který vezmeme do úst.

– Nonstop přejídání. Nejsme prostě schopni rozlišit práh sytosti, hlad neodlišíme od nudy a jíme, i když už je žaludek doslova přecpaný.

– Dvě krajnosti: tvrdé odmítání jídla přecházející v anorexii a „vítězství“ bezuzdného jídla v podobě bulimie. To jsou závažné patologie, vyžadující seriózní a dlouhodobou profesionální léčbu.

Důsledkem omezující poruchy je ztráta míry: buď jíte jako nezavření a samozřejmě prudce nabíráte na váze, nebo žijete v polohladovém režimu maniakální kontroly každé zkonzumované kalorie.

Jíme s ostatními

Tři varianty poruchy stravovacího chování:

– Svaté přesvědčení na žaludeční úrovni: v dobré společnosti musíme jíst, dokud jedí ostatní (a často i pít), dokud takříkají neodpadneme.

– Opakovaný příjem potravy „abychom dělali parťáka“ . Typickým příkladem je „kafe a něco k němu“ v kanceláři, nebo domácí opakovaná večeře, protože „brácha přišel později“.

– Jídlo s heslem „jez, dokud je co“ . Konzumaci potravy může v tomto případě vyprovokovat cokoli – nabídnuté jídlo, bonbón v našem zorném poli, kolegův zákusek nebo poslední kus moučníku v ledničce ohrožený „nejžravějším“ členem rodiny.

Důsledkem takovýchto poruch jsou propady v pokusech o racionální stravování, o příjem potravy na fyziologické bázi, kdy tělo opravdu signalizuje hlad nebo chuť. Dietu držíme, dokud se neobjeví první pokušení.

Potravinová antidepresiva

Emocionální poruchy stravovacího chování jsou velmi rozšířeny a často se o nich mluví – odsud také pramení přesvědčení, že tlustí lidé jsou tlustí proto, že zajídají svůj smutek. Ve skutečnosti však poruchy z této emocionální skupiny představují jenom část problémů se stravovacím chováním.

Tři varianty emocionální poruchy stravovacího chování:

– Jídlo jako útěcha. Dobré jídlo je výtečný způsob, jak se cítit bezpečně a v pohodlí, jak pocítit uspokojení a požitek. To je zcela normální. Porucha začíná tam, kde člověk mění jídlo v univerzální všelék na smutek, únavu a zklamání.

– Jídlo jako náhrada. Obecně jsou lidé schopni „zaplácnout“ jídlem prakticky každou relativní prázdnotu – nudu, volný večer, osamělost. V doprovodu jídla se věci hladce odkládají „na potom“; stejně tak oddávat se neplodným úvahám o pomíjivosti bytí nám jde úplně samo.

– Jídlo jako sedativum. Uklidňování nervového rozčilení nebo vypětí jídlem je zpravidla efektivní – a proto nebezpečné pro linii.

Zbavovat se závažných poruch stravovacího chování je třeba za pomoci specialisty (zvláště v případech anorexie, bulimie, nutkavého přejídání apod.), s problémy méně závažnými můžete zabojovat sami.

Prvním krokem je vždycky uvědomit si problém: věnujte sami sobě pozornost a všimejte si zákonitostí svého stravovacího chování. Druhým krokem musí být důsledné a neochvějné prorážení „začarovaného kruhu“. Pokud budete opravdu vytrvalí, může být vaše úsilí úspěšné díky pružnosti lidské psychiky a její schopnosti vytvářet nové, zdravé návyky.