Vadim Zéland: Kultura pomalé smrti

Aby nám jídlo bylo opravdovým zdrojem užitku, je třeba rovněž zvládnout určitou kulturu stravování. Lidské tělo není žádná parní lokomotiva, abychom do něj bez výběru cpali co nás napadne a věřili, že to tak jako tak „zužitkuje“.

Organismus má jistou odolnost, ta však není nekonečná. Je tedy třeba trochu uvažovat. Jestliže naši stravovací kulturu nejlépe vyjadřuje přání „někde něco zakousnout“, problémy na sebe nenechají zas tak dlouho čekat.

Dokud životní způsob zůstával po staletí více méně neměnný, kultura stravování se předávala z generace na generaci. Když však civilizace nastoupila cestu technogenního rozvoje, začal se způsob života bleskově měnit a pouhé přejímání přestalo stačit.

Za takových podmínek se kultura výživy nejenom vytrácí (značná její část už vymizela), ale také degeneruje. Degraduje působením faktorů, které ke stravování nemají vůbec žádný vztah, jako jsou například chemické zpracování nebo… reklama.

Co s tím dělat sám nevím. Záchrana tonoucích je v tomto případě věcí těch, kdo tonou. Jestliže někdo nechce vědět co a jak má jíst a co ne, snad aby jel rovnou do nemocnice nebo přímo na hřbitov. Doopravdy, myslím to vážně. Spoléhat na zkušenost a zdravý rozum lidstva se totiž už nedá. Bodem návratu jak se zdá lidstvo už prošlo.

Od těch dob, co lidstvo přešlo na bílou mouku, margaríny a umělé droždí, přestal zdravý rozum fungovat. Margarín jako čistě chemický produkt zatemňuje vědomí. Droždí, jakožto cizorodá forma života (v podstatě mutant) se vestaví do organismu a řídí vědomí podle toho, co mutant potřebuje.

Pro vaši informaci. Bílá mouka je úpravou potraviny dovedenou ad absurdum. Tím nejcennějším na zrnech jsou klíček a slupka. Výběrová bílá mouka se získává odstraněním klíčků a slupek ze zrn. Všechno cenné jde pryč, zůstává jen mrtvá část tvořená především škrobem. Játra se zanášejí hmotou podobnou mazutu, škrob se v těle usazuje v podobě hlenu a stěna střeva se ucpává jeho povlakem.

Margarín a „light“ máslo se vyrábějí z rafinovaného rostlinného oleje vyráběného za použití chemických rozpouštědel. Rafinovaný olej se dále zahřívá a hydrogenyzuje vodíkem. Výsledkem je směs v přírodě neznámých transizomerů, která má konzistenci měkké plastelíny, odporný zápach a barvu. Aby této „potravině“ dodali prodejní kvalitu, nacpou do ní ještě další hromadu nejrůznější chemie. Transtuky jsou mimořádně toxické, hromadí se v organismu a způsobují celou řadu nebezpečných onemocnění: stres, aterosklerózu, srdeční nemoci, rakovinu, obezitu, oslabení imunity, snížení potence atd.

Čím škodí umělé droždí:

– Jsou to cizorodé organismy: kvasinky, tedy jednobuněčné houbové organismy.

– Představte si, že ve vašem těle žije houba.

– Uměle vypěstované kvasinky – droždí – jsou velmi odolné vůči vysokým teplotám, takže jejich spóry přežijí pečení.

– Pronikají do krevního oběhu, tedy do jakéhokoli orgánu.

– V rámci své životní činnosti uvolňují mikrotoxiny.

– Když se dostanou do organismu, přebudují si okolní prostředí podle svých potřeb.

– Symbiotická, zdravá mikroflóra hyne, zatím co té patogenní se daří.

– Organismus se stává snadno přístupným cizorodým baktériím a virům.

– Vznikají ideální podmínky pro rozvoj rakovinných buněk.

Proč tvrdím, že v otázkách výživy (stejně jako v mnoha dalších) už nelze lidstvu důvěřovat? Jestliže lidské stádo v masových měřítkách produkuje a spotřebovává to, co ho zabíjí, důvěřovat mu zcela jednoznačně nelze. Dá se snad důvěřovat narkomanovi?

Člověk vězící v problému problém nevidí nebo ho nechce vidět. Problémová společnost své problémy vidět masově odmítá nebo je dokonce vidět není schopna, protože podléhá iluzi stádní bezpečnosti. Například u kouření bylo konečně „zjištěno“, že zabíjí poté, co do tabáku začali přidávat chemii, po čemž začal zabíjet ještě víc. Avšak nápis analogický tomu „kouření zabíjí“ by měl být zcela jistě umístěn na veškeré syntetické potraviny v supermarketech. Uklidňující iluze je dána pouze tím, že zabíjení tu probíhá pomalu a nenápadně.

Lidé nepostřehli, že jsou nemocní a umírají tím nejhloupějším způsobem – v důsledku totální absence stravovací kultury. Od té doby, co se v lidském jídelníčku objevily tři hlavní součásti – bílá mouka, margarín a droždí, kultura skončila a nastoupil matrix.

Uvedené tři složky jsou součástí nejrozšířenější každodenní potraviny – pečiva. Tvoří základ matrixového schématu (nikoli kultury) výživy. Položit základ je to hlavní, aby lidé zhloupli a přestali přemýšlet nad tím, z čeho jsou nemocní a umírají a jaký to všechno má cíl. Dobytek na farmě taky nepřemýšlí, čím ho to krmí.

Rozdíl spočívá pouze v tom, že ne matrix, ale sami lidé si staví farmu a stále zdokonalují potravinářské technologie, aby tělem i vědomím odpovídali matrixovým cílům. Matrix s člověkem počítá po svém, připomínám ještě jednou:

Buňky musejí být zaplněny poslušnými prvky. Ty prvky pak musejí být za prvé, ne zcela zdravé, aby neměly volnou energii a za druhé, musejí být lehce natvrdlé, aby nechápaly, kde se nalézají. Energie a uvědomělé vůle musejí mít přesně tolik, aby správně plnily své funkční povinnosti – ne více, ne méně.

Přechod k živý potravinám nebude žádným zásadní zlomem v kultuře výživy, jestliže nebudou dodrženy určité elementární zásady:

1. Jídelníček má být stálý, neměnný.

Kuchyně (výběr potravin a způsob jejich úpravy) má být jakousi stálou konstantou. Jídelníček se nemá bez naléhavé potřeby nějak výrazně měnit, například přeskakovat z jedné národní kuchyně na druhou. Je to spojeno především se střevní mikroflórou, která se přizpůsobuje trávení těch či oněch potravin. Přizpůsobování probíhá pomalu, adaptace může trvat i měsíce. Proto musí být jakýkoli přechod plynulý a postupný. A je-li řeč o přechodu k živým potravinám, nelze nic uspěchat tím spíše, protože do hry vstupuje další faktor – zesílená očista organismu. Nemůžeme sami sebe přivést do stavu zvýšené intoxikace. Takže za současných podmínek a zejména mladí lidé by měli počítat spíše s roky než s měsíci.

2. Jídelníček má být co nejpestřejší.

Zároveň mají být jídla co nejprostší, nejjednodušší, jednosložková, sestávající z podobných ingrediencí. Je lepší sníst třeba i víc, ale jednoho druhu jídla. Pestrost je vítána především v celkovém výběru. Jíst jenom zeleninu nebo ovoce je zcela chudá výživa. Má-li člověk nějaké chutě, nejspíš se organismu něčeho nedostává. Mozek například spotřebovává více než čtvrtinu tělesné energie a ke své práci potřebuje lecitin. V čokoládě lecitin najdeme, ovoce ani zelenina ho však neobsahují. Proto nás přepadnou „chutě“. Proč se ale cpát čokoládou, jestliže v luštěninách je téhož lecitinu plno ?

3. Jídlo má přinášet požitek.
Lidský mozek je tak zařízen. Přeje si mít potěšení. Jestliže žádné nemá, nevyplaví serotonin a všechno je špatné. Pakliže mozek postrádá požitek, bude ho hledat krom jiného i v umělých stimulantech. Potrava je jedním z hlavních požitků, má být připravena chutně. Jestliže to, co jíte, je zdravé, ale nedobré, budete mít ustavičně chuť na něco nezdravého, ale dobrého a tohle utrpení bude trvat tak dlouho, dokud mozek nedostane svoji porci potěšení. Nepěstujte proto žádný masochismus a nepřežvykujte zelený salát jak přežvýkavec, hledejte jednoduché, ale dobré recepty. Musí se vám dostávat nejen užitku, ale i požitku, v tom spočívá kultura živé výživy. Živé jídlo může a musí být dobré.

4. Umělé stimulanty a relaxanty vyřaďte.

Stejně byste za jejich konzumaci zaplatili i s úroky. Z něčeho umělého je vždycky méně užitku než škody. To, co vám přinesou, nestojí za to. Nejdřív se člověku ulehčí a pak je mu ještě hůř než předtím. Deprese a panické ataky jsou nemocemi nové generace. Nevyvolává je nic jiného, než chemické komponenty v potravinách. Chemie v potravinách způsobuje změněné stavy vědomí možná v různé míře, zato však vždycky. Navíc vede k intoxikaci. Jestliže budeme důsledek léčit jeho příčinou, bude se situace jenom zhoršovat. Někdo se zeptá: co je umělého na čokoládě nebo kávě? Jsou-li ekologicky čisté, přírodní, pak nejspíš nic, jestliže je konzumujeme s mírou. Jenomže najděte dnes skutečně ekologicky čistou kávu, nebo čokoládu skutečně jenom přírodního původu! Je to především velký kšeft, plantáže jsou všechny hojně ošetřovány chemicky, nemluvě o tom, co se pak přidává do hotového produktu. Škodlivost nespočívá v kofeinu jako takovém, ale v přidané chemii. Nejlepším a nejbezpečnějším stimulátorem jsou divoké kakaové boby. Dají se žvýkat, dá se z nich připravit kakao nebo čokoláda i bonbóny. Efekt je okamžitý, bez vedlejších účinků.

5. Hlavní zásada – potraviny musejí být přírodního původu
To znamená bez geneticky upravovaných surovin, bez droždí, bez chemie, bez čehokoli umělého. V supermarketech se najde sotva tak 1-5 procent toho, co můžeme označit za skutečně přírodní potraviny. (Netvrdím, že realita se nemění a že v tom není vůbec žádný pokrok.) Potravina s dlouhou záruční dobou nemůže být pokládána za přírodní. Stejně tak různé přísady označované jako „identické přírodním“ nejsou nic jiného, než syntetika, ať se tváří jak chtějí. Jíst ovoce a zeleninu s dlouhou záruční dobou, jak je prodávají supermarkety, je naprosté bláznovství. Pro organismus není větší zhouba než uměle syntetizované toxiny.

Za miliardy let evoluce příroda vzala do úvahy všechno, kromě tohoto. Kdyby organismus mohl mluvit, řekl by: můžeš mě mořit hlady, trápit neúměrnou fyzickou zátěží, nutit mě pobývat ve vedru nebo mrazu, můžeš mě nechat krvácet, bít mě, mučit, řezat, všechno vydržím… ale jestli mě, ty hlupče, budeš trávit, bude špatně mě i tobě a špatně to dopadne.

Podle V.Zelanda