Změny DNK za pomoci citů


Gregg Braden (nar. 1954), úspěšný americký spisovatel, duchovní učitel a bývalý geolog, je považován za průkopníka na poli spojujícím vědu, starobylou tradiční moudrost a současný svět. Desítky let zkoumá zapomenuté starodávné texty, aby spojil jejich nadčasová tajemství se špičkovou vědou. Jeho knihy byly přeloženy do 38 jazyků a vyšly ve 33 zemích včetně České republiky.

Experimentální potvrzení možnosti působení na molekulu DNK?
Gregg Braden informuje o třech pokusech demonstrujících, že molekulu DNK je možné měnit za pomoci lidských citů…

Experiment č.1.

Experiment provedl odborník z oboru kvantové biologie doktor Vladimir Poponin, od roku 1995 žijící v USA . Nejprve bylo ve skleněné trubici vytvořeno vakuum, tedy prázdný prostor, v němž přetrvává ze všech hmotných objektů pouze určité množství fotonů. Speciálními senzory vědci určili rozložení fotonů. Podle očekávání bylo zcela náhodné a chaotické. Nato byl do trubice vložen vzorek lidské DNK a bylo znovu provedeno zaměření fotonů. Ty se chovaly zcela nečekaným způsobem, jako by je DNK organizovala do určitým způsobem uspořádané struktury. Jinými slovy, lidská DNK má přímý vliv na kvantovou strukturu hmotného světa.

Pak byla DNK z nádoby odstraněna a bylo provedeno nové zaměření fotonů. Očekávalo se, že se vrátí do původního chaotického stavu. Avšak fotony přesně zachovaly uspořádání zadané vzorkem DNK. Jak vysvětlit tento jev? Jaká síla působila na fotony poté, co DNK byla z trubice odstraněna? Zanechala snad molekula DNK po sobě nějakou sílu, působící i po jejím odstranění? Nezůstala mezi DNK a fotony i po jejich oddělení nějaká vazba, kterou nejsme schopni detekovat?

V přísně kontrolovaných laboratorních podmínkách bylo tedy zjištěno, že DNK mění chování světelných částic – fotonů. Gregg Braden říká, že jsme nuceni připustit možnost vzniku jakéhosti NOVÉHO energetického pole, energetického systému a že DNK si s fotony prostřednictvím této energie vyměnila informace.

Experiment č.2.

Tento experiment byl proveden americkou armádou. Podle Gregga Bradena o něm měl v roce 1993 informovat časopis „Advances“.

Pokusné osobě byly z úst odebrány vzorky tkáně s DNK. Vzorek byl umístěn ve zvláštní komoře vybavené elektrickými senzory fixujícími veškeré změny v DNK. Dárce byl usazen v oddělené místnosti a vystaven stimulaci videoklipy, vyvolávajícími ty nejsilnější pocity – od drastických válečných dokumentů až po komedie a erotické scény.

Průběh a «vrcholy“ emocí dárce byly měřeny pomocí elektrických impulsů – DNK vykazovala v identickém čase identické elektromagnetické výkyvy, a to bez jakéhokoli časového zpoždění. Vrcholy a poklesy impulsů DNK se přesně časově shodovaly s vrcholy a poklesy impulsů dárce. Aby byla vyloučena jakákoli nepřesnost, použili vědci vedení doktorem Baxterem atomové hodiny.

Baxterův tým chtěl i po oficiálním ukončení projektu zjistit, jak daleko mohou vzdálit dárce od DNK a dosáhnout přitom stejného výsledku. Začali na 350 mílích. Bez ohledu na vzdálenost vzorky DNK reagovaly, jako by zůstaly částí těla dárce. Baxterův kolega doktor Jeffrey Thompson prý prohlásil: “Neexistuje žádné místo, kde naše tělo začíná a kde končí.”

Baxterův experiment tak jak nás s ním seznamuje Gregg Braden vede k závěru, že živé tkáně zřejmě spojuje neznámé energetické pole umožňující buňkám dárcova těla a vzorku jeho DNK spojení. Lidské pocity se tak přímo odrážejí na izolované DNK, a to bez ohledu na vzdálenost mezi dárcem a vzorkem DNK. Podle tvrzení Gregga Bradena živé buňky spolu komunikují pomocí neznámé energie, na kterou nemá vliv ani vzdálenost, ani čas. Nejde o lokální formu energie, ale o energii, která je přítomna všude a stále.

Experiment č.3.

Třetí experiment byl proveden institucí založenou v roce 1991 Bradenem a jeho spolupracovníky – Ústavem Matematiky Srdce (Institute of Heartmath). Zpráva o experimentu se jmenuje: “Lokální a nelokální vliv koherentních srdečních frekvencí na konformační změny DNK”.

Několik vzorků DNK z placenty (nejstarší forma DNK) bylo umístěno do kontejneru, ve kterém mohly být měřeny její změny. Poučeným účastníkům pokusu, z nichž každý byl schopen zažívat silné emoce, rozdali 28 ampulí se zkoumanou DNK. Všichni účastníci pokusu byli poučeni, jak reprodukovat a prožívat “potřebné” emoce.

Jak uvádí Gregg Braden, v závislosti na pocitech účastníků pokusu DNK měnila tvar. Jestliže pokusné osoby pociťovaly vděčnost, lásku a uznání, napětí v DNK klesalo, její spirála se napřimovala a byla delší.

Když účastníci experimentu cítili strach, zklamání nebo frustraci, DNK se stáčela a houstla. Zkracovala se odpojovala mnohé z DNK kódů.

Pokud jste někdy měli pocit, že jste v důsledku negativních emocí „odpojeni“, mělo by vám podle experimentu teď být jasné, proč bylo vaše tělo tímto způsobem „vypnuto“. Kódy DNK se znovu zapojily, když účastníci pokusu znovu prožívali pocity lásky, radosti, vděčnosti a obdivu.

Gregg Braden prohlašuje, že lidé, kteří dokáží prožívat pocit lásky, jsou schopni měnit formu své DNK, což podle něj dokládá existenci neznámé formy energie spojující všechno, co existuje. Vypadá jako hustě utkaná síť spojující vše materiální a lidé na ni mohou působit svými vibracemi.

Podle: Gregg Braden

=========
6 jednoduchých způsobů zlepšení paměti
10 přikázání zdravé ženy

Více pro kondici: