Pokud byste rádi věděli, jak se dožít sta let, zaujmou vás možná výsledky výzkumu prováděného v oblasti Cilento na jihu Itálie.
Možná už jste slyšeli o blahodárných účincích středomořské diety. Sama o sobě však není hlavní příčinou toho, že si obyvatelé tohoto italského regionu užívají šťastného a produktivního života, i když už je jim přes devadesát.
Životní způsob těchto lidí je různý a má často daleko ke tradičním standardům spojovaným s představou zdravého životního stylu – někteří z nich kouří a většinou pijí každý den víno.
Ale pěkně popořádku.
Není běžnou skutečností, že věk účastníků nějakého výzkumu se pohybuje mezi devadesáti a sto jedna lety. Avšak právě taková skupina lidí byla předmětem výzkumu vědců z Itálie, Švýcarska a Spojených států. Překvapující výsledky jejich práce byly zveřejněny v časopise International Psychogeriatrics.
Vědcům bylo známo, že vesničané upřednostňují středomořskou stravu a mnozí z nich stále ještě pracují na vlastním poli. Přesto však si říkali, zda roli v jejich ve zdraví dožitém vysokém věku nehraje roli ještě něco zvláštního navíc.
Jejich tušení se potvrdilo. Výzkum odhalil u zkoumaných osob pět společných psychických rysů, které dlouhověkosti stovek více než devadesátiletých lidí v tomto italském regionu napomáhají. Ve fyzickém ohledu byli na tom sice hůře než jejich mladší sousedé anebo členové rodiny, avšak psychicky je výrazně převyšovali.
Zajímavá rovněž je následující skutečnost – jedním z faktorů jejich psychické pevnosti je povahový rys, který je obvykle pokládán za negativní: tvrdohlavost. Dalšími převažujícími rysy byly optimismus, odolnost, pracovitost a orientace na rodinné hodnoty.
Vedoucí výzkumné studie, docent Centra zdravého stárnutí, významný psychiatr a geriatr na lékařské fakultě univerzity v americkém San Diegu, doktor Dilip V. Jeste k výsledkům řekl: „To hlavní, co vyplývá z naší studie, jsou jedinečné rysy související s lepším duševním zdravím této venkovské populace – pozitivita, pracovní etika, tvrdohlavost a silné pouto s rodinou, vírou a zemí.“
Výzkumu se zúčastnilo devětadvacet lidí z devíti vesnic. K posouzení jejich duševního a fyzického zdraví použili vědci kvantitativní hodnotící stupnice plus pohovory zjišťující osobní informace a názory na témata jako jsou migrace, traumatické události a životní přesvědčení. Stejné dotazování bylo provedeno s jejich dětmi a mladšími členy rodiny.
Výsledky byly ohromující. Starší dospělí byli na tom hůře fyzicky, byli však daleko radostněji naladěni a vykazovali méně stresu a deprese než jejich mladší sousedé a členové rodiny. Psychicky byli neobyčejně pevní.
Podle názoru jedné z autorek studie, psycholožky Anny Scelzo „Faktor spojující všechny tyto lidi, to je láska k zemi, na které žijí. Tenhle cit je hlavním smyslem jejich života. Většina z nich dosud na svých políčkách pracuje. Uvažují následujícím způsobem: Tohle je můj život a nehodlám se ho vzdávat.“
To je něco úžasného!
Na rozdíl od bezmocných starých lidí, kteří potřebují pomoc a péči, účastníci tohoto výzkumu se předvedli jako sebejisté osobnosti, schopné samostatného rozhodování.
Doktor Jeste k tomu říká: „Tento paradox dokazuje, že pocit vnitřní pohody a moudrost s roky jenom sílí, a to i když fyzické zdraví se zhoršuje.“
Podle článku Coerta Engelse: “In Remote Villages of Italy Many People Live Beyond a Hundred – They All Exhibit 5 Traits”
Nejzdravější lidé na světě do tělocvičny nechodí
Jak to zařídit, abychom se dožili sta let?