Kam duše ukrývá svá trápení: 7 klasických psychosomatických onemocnění

«Choroby, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem» – tak jsou souhrnně charakterizována psychosomatická onemocnění. Pojem «psychosomatika“ spojuje dva výrazy staré řečtiny: „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Psychosomatická onemocnění jsou obvykle důsledkem toho, že duše ukrývá své trápení.

Je-li duše přeplněna, nenachází její obsah jiného východiska než prostřednictvím těla. Co vede k psychosomatickým nemocem? Náš článek uvádí nejrozšířenější klasifikaci příčin psychosomatických onemocnění, jak ji zveřejnil americký psycholog Leslie M. LeCron (1892-1972).

1. Vnitřní konflikt
Situace, kdy jednu část svých přání, ležící na povrchu, si člověk uvědomuje, druhá – obvykle zcela opačná – se však z nějakého důvodu ukrývá v jeho podvědomí. Tato druhá část zahájí „partyzánskou válku“, jejímiž projevy se mohou stát právě psychosomatické symptomy.

2. Řeč těla
Tělo fyzicky vyjadřuje stav. Obrazně by se to dalo vyjádřit například větami: „Lámu si nad ním hlavu!“, „Je mi z něj špatně žaludku!“, „Svírá se mi nad tím srdce, „Jsem jako svázaný“. Zkuste sami odhadnout, jak zareaguje relativně zdravý organismus na podobná ustavičně ho programující prohlášení?

3. Získání podmíněné výhody
K této kategorii řadíme zdravotní problémy přinášející svému nositeli jistou podmíněnou výhodu. Opravdu nejde o simulaci, ale o zcela reálně diagnostikované onemocnění. Například se ten člověk chce domoci výsad, kterých se mu dostává pouze tehdy, když je nemocný. Přát si onemocnět pro pochybnou výhodu je však věc velmi nebezpečná.

4. Minulá zkušenost
Příčinou onemocnění může být traumatický zážitek z minulosti, nejčastěji nějaké těžké trauma z dětství. Může jít jak o epizodickou událost, tak o dlouhodobé působení, které i nadále emocionálně dotyčného ovlivňuje.

5. Identifikace
V tomto případě jde o projev fyzického symptomu vzniklý na základě silné citové vazby k člověku, který skutečně onemocněním trpí. Často je přítomen strach ze ztráty tohoto člověka, nebo už k jeho ztrátě fakticky došlo.

6. Autosugesce
Člověk je přesvědčen, že má nějakou nemoc. Ačkoli tomu tak ve skutečnosti není, ustavičně u sebe hledá a také nachází její příznaky a projevy. Jeho podvědomí už tímto způsobem existenci nemoci přijímá a pravděpodobnost jejího reálného propuknutí tím samozřejmě vzrůstá.

7. Sebetrestání
Toto trestání bývá spojeno s reálnou, častěji však pouze představovanou vinou, která člověka trápí. Sebetrestání ulehčuje snášení pocitu viny – jako by ji vykupovalo.

Psychosomatické problémy jsou zcela reálné. Vznikají v důsledku stresových situací a složitých mezilidských vztahů, vnějšího působení na psychiku a jiných, zcela nefyziologických příčin. Poznamenejme rovněž, že mnozí badatelé zjistili, že k psychosomatickým potížím dochází v orgánech a systémech už na počátku oslabených specifiky životního způsobu a v jejich důsledku vzniklých dispozic.

Seznamte se se „Chicagskou sedmou“.
Nikoli, opravdu nejde o název nějakého zločineckého syndikátu, ačkoli má na svědomí nejspíše více lidských životů, než jakákoli podobná organizace. Za „Chicago Seven“ označil maďarsko-americký lékař Franz Alexander (1891-1964) v roce 1950 sedm klasických psychosomatických onemocnění.

1. Hypertonie

2. Žaludeční vředy

3. Bronchiální astma

4. Neurodermatitida

5. Hypertyreóza (zvýšená činnost štítné žlázy)

6. Ulcerózní kolitida (chronické onemocnění střevní sliznice)

7. Revmatoidní artritida (autoimunitní onemocnění kloubní výstelky)

Od těch časů se samozřejmě mnohé změnilo a změnil se také a byl doplněn seznam psychosomatických onemocnění. V současné době je mnohem obšírnější. Patří do něj například panické poruchy a poruchy spánku, onkologická onemocnění, infarkt, syndrom podrážděného střeva, sexuální poruchy, obezita, mentální anorexie, bulimie… tato a mnohá jiná onemocnění můžeme se vší odůvodněností pokládat rovněž za psychosomatická.

Mnozí známí psychoterapeuti, jako například Wilhelm Reich (1897-1957), Franz Alexander, Ida Rolfová (1896-1979), Alexander Lowen (1910-2008) a mnoho dalších spojovali vznik těchto onemocnění v určitých částech a orgánech lidského těla s určitými odpovídajícími emocemi. To však by už bylo téma na samostatný článek.

Co je třeba k uzdravení?
Je třeba nejenom vyléčit fyziologický projev, ale také odstranit jeho psychologickou příčinu. Někteří lékaři jsou nicméně přesvědčeni, že v léčbě psychosomatických onemocnění je působení psychoterapeuta sice nezbytným, ale pouze pomocným prostředkem.
Přesto však v řadě případů hlavní pomoc spočívá právě v něm. Na fyzické úrovni je v rámci prevence především nezbytné odstraňovat následky stresů a nepřipustit chronické přetížení. Dopřávat svému tělu masáže, fyzickou zátěž a hodnotný odpočinek, naučit se zvládat napětí a umět se uvolnit. A to nejhlavnější: nemůžete-li změnit situaci, změňte svůj vztah k ní!

Klaudia Maximenko