Má smysl utrácet za biopotraviny?

biofood

Ať se člověk podívá, kam chce, žít (a jíst) jakoby bylo stále nebezpečnější. Pesticidy, geneticky modifikované potraviny, zvýrazňovače chuti, barviva… Trh zareagoval velmi rychle a regály obchodů se začaly plnit biopotravinami. Má však smysl za ně utrácet peníze?

Biopotraviny nejsou žádným výdobytkem pokroku. Takové potraviny lidé jedli až do 40. – 50. let minulého století.

Počet obyvatel Země se však začal rapidně zvyšovat. Spolu s tím stoupala potřeba potravin. Na pomoc přišla věda a s ní moderní průmysl.

Pesticidy, geneticky modifikované potraviny, nejrůznější konzervanty, náhražky cukru a další produkty chemického průmyslu umožnily nejen dosahovat vyšší úrody, ale také učinit jedlým to, co k jídlu není. Stejně tak se díky soudobým způsobům zpracování a balení potravinářských výrobků mnohonásobně prodloužila jejich záruční doba.

Kvalita takových potravin se podstatně změnila. Řekněme rovnou a poctivě, že se zhoršila. Je vcelku pochopitelné, že jestliže například rajče neroste měsíc, ale týden, nestihne ze země získat všechny nezbytné minerály a vitamíny. Znamená to, že nebude zdraví natolik prospěšné, jakým by být mohlo. Utržené nezralé rajče bylo navíc ještě „chemicky ošetřeno“, aby neshnilo cestou do obchodní sítě. Výživová hodnota takového zemědělského produktu je skutečně velice pochybná.

Mnoho lidí si ještě pamatuje, jak výborná byla rajčata na babiččině zahrádce. Kam se ta chuť poděla?

Vraťme se však k rajčatům v regálech hypermarketů. Když porovnáme biorajčata s těmi babiččinými, musíme čestně přiznat, že chuť biorajčat se těm babiččiným zkrátka nemůže rovnat. Jsou totiž taky utržena ještě zelená. Ale ničím je nestříkají. Navíc rostou o něco déle, protože biopotraviny nejsou přihnojovány urychlovači růstu. Proto je výživová hodnota takového rajčete přece jenom vyšší. Krom toho biopotraviny často (i když ne vždycky) chutnají lépe.

Toto vše platí v té či oné míře také o dalších plodinách.

Mléčné výrobky

Nejlepší způsob, jak pochopit, čím se liší biomléko a biomáslo od obyčejných, je ochutnat obojí najednou, jedno po druhém. Kdo si někdy koupil ekologicky čisté máslo, ví, že časem žloutne – a také při nákupu je jeho barva více do žluta. Obyčejné máslo, ani v té nejvyšší jakosti, tuto vlastnost nemá.

Zdá se to divné. Vždyť složení je absolutně stejné, žádné přídavky tu nejsou, jenom smetana a mléčné kvašení… A přitom chuť je jiná.

Veškerá záhada spočívá v tom, že krávy, které se pasou na trávě a krávy, trávící prakticky celý svůj život ve stání a živící se kukuřicí, dávají jiné mléko. Také u krav platí: jsi to, co jíš.


V důsledku toho je chemické složení biomléka a výrobků z něj jiné. Biomléko má například dvakrát víc omega-3 mastných kyselin a o čtvrtinu méně omega-6 mastných kyselin. Připomeňme si, že člověk potřebuje oba typy. Současné potraviny se však vyznačují nedostatkem omega-3 a přebytkem omega-6 mastných kyselin. Prospěšná lidskému organismu je vyváženost obou. Proto posílení omega-3 ve výživě je více než žádoucí. To je důvod vyšší hodnoty biomléka.

Kromě toho obsahuje biomléko mnohem více vitamínu E prodlužujícího dobu uchování této potraviny.

A ještě jeden podstatný rozdíl – chuť. Biomléčné potraviny jsou zkrátka chutnější. Jestliže třeba u zeleniny může rozdíl být nepodstatný, u mléčných výrobků je velmi citelný.

Vejce

Z dobroty srdce jsem začala biovejce kupovat už před deseti lety. Dlouhou dobu jsem si říkala: „Vždyť to stejně všechno roste na jednom místě. A i kdyby ne, proč mám platit víc za stejnou věc? Leda ohlupujou lidi…“

Právě proto jsem biopotraviny dost dlouho ignorovala. Výjimkou byla biovejce. Bylo mi líto slepiček, které neznají normální bílý den. Peněženkou jsem tedy podporovala ekologická hospodářství, kde slepičky běhají po louce.

Pokud jde o vzhled, dnes už vás prodejci obelstí i u vajec. Slepicím se do stravy přidávají látky zbarvující žloutek do žádoucího žlutooranžového odstínu. Dokonce na skořápku sem tam přilípnou kousek slámy… snad aby u kupujícího zabral podvědomý obázek vajec snesených někde na seníku a ne v těsné kleci.

Takže rozhodujícím indikátorem je tu chuť – a tu obelstít nelze. Stejně tak chemické složení je jiné. Je to jako s mlékem. A protože se vejce nejen přímo konzumují, ale také přidávají do dalších pokrmů, můžete rozdíl v chuti pozorovat například i u buchet nebo knedlíků.

Maso, drůbež

V tomhle má většina lidí zmatek. A není se co divit. Je docela složité pochopit, proč a jak je biomaso užitečnější, než to obyčejné. Samozřejmě, že i obyčejné maso je lepší, než salám. Už jenom tím, že vyloučíte salám a párky z jídelníčku, uděláte pro svoje zdraví hodně. Ale pokud jde o kvalitu masa, jsou tu ještě další argumenty.

Říkám poctivě, že i mě bylo až donedávna prostě líto peněz na biomaso. Avšak jednoho krásného, či vlastně ani ne moc krásného večera, jsem náhodou narazila na dokumentární film o moderní výrobě vepřového masa v Dánsku. Mezi jiným, právě Dánsko, je v čele tohoto druhu zemědělské výroby a jeho příkladem jsou poměřovány produkce vepřového na celém světě. Ne ve smyslu dobrých životních podmínek zvířat, ale ve smyslu minimálních ztrát a maximální produktivity. I když v pořadu bylo zdůrazněno, že dánské podmínky chování vepřů jsou rovněž jedny z nejlepších (což mě přivedlo k děsivé otázce: co se tedy se zvířaty děje v jiných zemích?).

Brečet jsem začala už v osmé minutě filmu. Byla to zkrátka srdcervoucí podívaná na podmínky chovu vepřů, s hromadou antibiotik a jinými „krásami“ prasečího života…


V pořadu byla živě posuzována otázka používání antibiotik. Jestliže v ohradě onemocní jeden vepř, jsou antibiotika sypána do VEŠKERÉHO krmení. Protože je to pohodlnější. A zároveň je to profylaxe onemocnění ostatních prasat v ohradě. V důsledku krmení celých pokolení prasat antibiotiky, ať už důvodně nebo bezdůvodně se jejich organismus stává velmi zranitelným, protože antibiotika přestávají účinkovat (baktérie mutují a získávají rezistenci). Maso těchto zvířat pak jedí lidé…

Dávno bylo rovněž prokázáno, jaký vliv má na kvalitu masa chovaných zvířat stres. A velkochovy jsou pro zvířata ustavičným zdrojem stresu.

Také v biochovech jsou užívána antibiotika. Avšak pouze u nemocných zvířat. Podmínky života zvířat v biochovu jsou samozřejmě mnohem lepší.

To se týká také chovu slepic a krav. Všechno totéž, jen s malými rozdíly.

Nechci vás děsit. A nenutím vás, abyste se stali vegetariány. Ale pokud jde o výběr masa, doporučila bych zásadu „raději méně, ale lépe“.

Závěry

Pokud nevyplynuly automaticky, tak ještě krátké resumé.

Pokud jen trochu slušně vyděláváte a můžete si to dovolit, nakupujte co možná nejvíc biopotravin. Uděláte tak mnoho pro budoucnost svého zdraví. Kromě toho jsou takové potraviny mnohem chutnější. Jejich výživová hodnota je často (ne absolutně vždycky) vyšší a budou vám stačit menší porce. Navíc tím podpoříte humánní podmínky chovu zvířat.

V delší perspektivě vás to nakonec vyjde LEVNĚJI. Zakalkulujte do toho léky, které si nebudete muset v budoucnu kupovat, poplatky za vyšetření, která nebudete muset absolvovat a s tím spojenou ztrátu času. Protože vaše zdraví bude pevnější úměrně ke KVALITĚ potravin, které jíte.

Pokud náklady na potraviny představují značnou část vašich příjmů, snažte se dopřát si tyto potraviny alespoň někdy. Například:

  1. Na chleba si kupte balíček biomásla, na vaření balíček obyčejného másla.
  2. S vajíčky podobně: na pečení a vaření stačí obyčejná, na míchaná nebo volská vejce použijte bio.
  3. Mléko nestojí zase tolik, abyste si nemohli biomléko dopřát. Myslím, že ho nepijete po litrech.
  4. Vepřové: po shlédnutí výše popsaného dokumentu jsem přestala obyčejné vepřové konzumovat. Ceny toho ekologického jsou ovšem opravdu vysoké, takže v rodinném jídelníčku prakticky vepřové zmizelo. Raději si dáme ryby nebo mořské plody.
  5. Kuřata: ceny se vzájemně zase tolik neliší, takže biokuře kupuji relativně často.
  6. Hovězí: dobré hovězí maso se produkuje v přece jenom lepších podmínkách, než vepřové. A k čemu by nám bylo to nedobré?
  7. Ovoce a zelenina: pokud nemáte dost prostředků na nákup bioproduktů, kupujte sezónní ovoce a zeleninu. Nejlépe z místa blízkého vašemu bydlišti. Tyto výpěstky totiž nestříkají v takovém množství, jako plody dovážené zdaleka.

A nakonec připomínám, že čím více budou lidé kupovat biopotraviny, tím nižší bude jejich cena. Už dnes je to pozorovatelné například u jablek – před deseti lety byla cena těch bio skoro čtyřikrát vyšší než obyčejných, dnes se vzájemně přiblížily. To se týká i ostatních biopotravin.

=========
Jak nám zdravý životní styl pomáhá šetřit peníze
S čím si banány poradí lépe než prášky

Více pro kondici: