Svalovou energii můžeme z vlastní vůle využít jak ve prospěch svého zdraví, tak k jeho škodě. Práce nebo cvičení až do vyčerpání, zvedání neúměrných břemen, prudké, ostré pohyby, netlumené skoky. V důsledku podobných aktivit dochází k vyčerpání zdrojů organismu a poškození kloubů a páteře. V našem článku uvádíme několik cvičení, která s minimálním výdejem svalové síly přinášejí největší zdraví prospěšný účinek.
Cvičení kompenzující dopady vzpřímené chůze a nedostatku pohybu
Říká se mu „houpačka na loktech“. Jeho základem je imitace běhu čtyřnohého zvířete. Anatomická stavba lidského trupu dosud uchovává přizpůsobení k této poloze a k takovému druhu pohybu. Pravidelné cvičení kompenzuje problémy způsobené vzpřímenou chůzí, rychle likviduje projevy nečinnosti a městnání krve a tekutin ve všech orgánech, zlepšuje krevní zásobení hlavy a dynamiku mozkomíšního moku. Přepočítáno na jednotku vynaloženého času je cvičení „houpačka na loktech“ přirozenější a účinnější než běh, stoj na hlavě a mnohé jiné cviky. Provedení je snadné.
Zaujměte výchozí pozici:
1. Klekněte si doprostřed postele v podélném směru. Kolena i prsty nohou se pevně opírají o matraci.
2. Odměřte 3 šířky dlaně od kolen dopředu a patřičné místo si buď označte nebo prostě zapamatujte. Opřete se o ně lokty. Jejich vzájemná vzdálenost odpovídá šířce ramen. Hlavu položte do dlaní tak, aby se konečky prstů dotýkaly temene a okraj dlaní zakryl oči.
3. Bez otevření očí zamrkejte. Svaly palců by měly registrovat pohyb víček.
Provedení cviku:
Upozornění. Při provádění cviku se loket ani kolena na vteřinu nezvedají nad matraci a konečky prstů se nesmějí odtrhnout od temene. Dýcháme volně.
1. Při pohybu vpřed leží hlava spolu s dlaněmi na matraci, dlaně od očí zvedneme, ale konečky prstů (zhruba dva články) s přiměřeným úsilím přidržují temeno hlavy. V této pozici vydržíme 1-2 vteřiny.
2. Při pohybu vzad (lokty a kolena se nezvedají nad matraci) se pokuste stehny dotknout lýtkových svalů, přičemž oči znovu zakryjete dlaněmi a konečky prstů neopouštějí temeno hlavy. V poloze vydržte 2-3 vteřiny.
3. Opakujte několikrát pohyb vpřed i vzad – houpejte se. Počet opakování budete postupně zvyšovat, neopakujte však víckrát než desetkrát.
4. Počet zhoupnutí zvyšujte o jedno až tři za týden. Zvyšujte velmi postupně, aby provedení cviku bylo pro vás stále snadné. Jak si ho postupně budete osvojovat, přidávejte i na tempu zhoupnutí. Optimální tempo si každý určí podle svého, zhoupnutí by však nemělo být rychlejší než na pomalé počítání raz-dva-a – pohyb vpřed, raz-dva-a – pohyb vzad.
Cvičení je možné provádět dvakrát až šestkrát za den. Optimální počet zhoupnutí je 20-50, závisí na věku.
Poznámka 1: záleží na vzájemném poměru délky stehen a předloktí; budete si možná muset podložit lokty několikrát přeloženou pokrývkou nebo něčím jiným, abyste v krajní poloze při pohybu vzad měli ramena o něco výš než stehna.
Poznámka 2: po jednom až třech měsících – záleží na míře osvojení cviku a získané pružnosti – si můžete cvičení trochu ztížit
• při pohybu vpřed se snažte záda vyklenout nahoru a břicho naopak vtáhnout;
• při pohybu vzad se snažte záda prohnout a břicho vystrčit.
Cvičení k likvidaci projevů nečinnosti a městnání krve a tekutin
Cvičíme ráno hned po probuzení, aniž bychom vstávali z postele. V noci pokud je potřeba zbavit se projevů nečinnosti orgánů.
Cvičení brání městnání lymfy. Je možné zacvičit si dvakrát třikrát během noci pár pohybů, pokud máme problém s ranními otoky, slabostí, arytmií a zvýšeným krevním tlakem po ránu.
Výchozí poloha:
• Lehněte si na matraci na bok, dejte si pod hlavu polštář a ohněte přitom ruce v loktech.
Provedení cviku:
• Horní rameno spolu s pokrčenou rukou se střídavě snažíme položit co nejdále dopředu a dozadu, přičemž bez vyvinutí síly co nejvíce stlačujeme, respektive rozevíráme hrudní koš. Při stlačení pohodlně vydechneme a při rozevření pohodlně nadechneme. Opakujeme třikrát až pětkrát.
• Cvičení opakujeme na druhém boku.
• Pokud je pro vás cvičení snadné, můžete počet cviků zvýšit až na 10 na každém boku.
Cesta k aktivní dlouhověkosti. Každodenní opakování cviků k likvidaci problémů způsobených vzpřímenou chůzí a projevů nečinnosti a městnání tekutin v orgánech kompenzuje deficit biologických mikrovibrací pomocí tvarovacích postupů.
Běh – škodí, nebo prospívá?
Běh je tradičně pokládán za zdravou aktivitu. Nesprávný běh však může významně poškodit zdraví kloubů a páteře.
Prospívající nebo škodlivý výsledek běhu záleží na zdrojích, které má v daný okamžik organismus k dispozici, na zdravotním stavu páteře, na technice běhu i na obuvi. Běh zdroje organismu nedoplňuje, naopak je aktivně vyčerpává.
Můžeme si tedy položit otázku, co je cílem běhu. Jeho základním cílem je trénink svalstva podílejícího se na podpoře kloubů a páteře. Při běhu samozřejmě dochází k otřesům vnitřních orgánů a zlepšuje se lymfodrenáž (vyplavování škodlivých látek), toho se však dá dosáhnout s menšími energetickými ztrátami a bez rizika nárazového přetížení kloubů a páteře. Vyčerpávající běh v nevhodné obuvi, s důrazem na paty je pak nejenom prostý jakéhokoli smyslu, ale přímo poškozuje zdraví.
Běh je prospěšný pouze za těchto podmínek:
• jestliže ho vědomě provozujeme jako cvičení;
• jestliže zvládáme techniku běhu – zmírňujeme dopady pat svaly holení a chodidel;
• jestliže pečlivě plánujeme zátěž: dobu trvání a tempo – nesmíme je zvyšovat o víc než 5-10 procent týdně;
• jestliže fázi aktivního běhu střídáme s fází dostatečného odpočinku.
Běh je kontraindikován: při onemocněních páteře a kloubů, při fyzické slabosti, chronické únavě. Pro starší osoby je běh nevhodný.
Chůze jako cvik
Mudrcové tao říkali: «Našlapuj tak, jako našlapuje kočka».
Pro starší lidi je běh nevhodný, doporučována jim je chůze. Avšak také chůze přinese užitek pouze tehdy, budeme-li k ní přistupovat jako ke cvičení.
Za svůj život udělá člověk asi 100 miliónů kroků. Dlouhých, krátkých, obratných i neohrabaných. Každý nezdařilý krok se může stát nárazovou zátěží.
Počet nezdařilých kroků určuje rychlost, s níž se hromadí poškození kloubů a páteře. Jsou jako kapky dopadající na kámen.
Proč k tomu dochází? Měkká, pružná chůze, chránící buňky kloubů a páteře, vyžaduje mnoho svalových zdrojů, potřebuje dobrou svalovou oporu. Pokud je jich nedostatek, člověk začíná dupat, tahat nohy za sebou, klopýtat. V tomto stavu už nepřinese užitek ani chůze.
Abychom vrátili měkkost a pružnost chůzi, je třeba zvýšit zdroje v buňkách svého organismu a uvědomovat si význam každého kroku.
Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Energetická gymnastika: jak si uchovat mládí a krásu
Po těchto cvicích navždycky zapomenete na bolesti v zádech
